kazujíce všem ouředníkóm i jiným poddaným našim, aby témuž Petrovi, dědicuom i budoucím jich v držení jmenovaného hradu a městečka s vesnicemi i s jinými všemi jich poplatky a puožitky i také se clem vedle toho, jakož svrchu dotčeno jest, nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, jinak toho nečiníce pod zachováním milosti naší. A ktož by tento list měl z již psaného Petra neb dědicuov jeho dobrou vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchu psaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu v [!] svatém Jakubě Velikém, apoštolu Božím, léta Božího tisícího čtyřistého osmdesátého prvního, království našeho desátého. Ad relationem Johannis de Wrabie, procuratoris domini regis. (Opis v nejstarší městské knize vimperské, uložené v SUA, zn. Vimperk, č. i. I., fol. 61). 467. 1479 červen 22. Zelená Hora. Zdeslav ze Šternberkal) uděluje obyvatelům městečka Nepomuka listinu stejného znění jako privilegium Zdeňka ze Šternberka a jeho synů Jaroslava a Jana ze dne 6. března 1466 (výše č. 396). — Jenž dán jest a psán na Zelené Hoře léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého ten úterý před narozením svatého Jana, křtitele Božího. Pergamenový originál v archivu města Nepomuka, přivěšená pečet je ztracena. Na rubu: Zdeslav z Šternberka odoumrt, svobodný odkaz. — N. 26. — N. 4. — 1479. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Nejstarší syn Zdeňka ze Šternberka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 228). — 468. 1479 červenec 15. Bratří Vilém a Půta z Ryzmberka a na Velharticích udělují svým poddaným v městečku Hrádku (u Sušice), jimž shořel starý zákupný list, tyto svobody: 1. mají plné právo a zákup na veškerý majetek i s horou řečenou Skalice, jsou však povinni platiti vrchnosti všechny dávky od starodávna určené a žádné jiné berně obecné kromě berně zemské; 2. právo svobodného odkazu; 3. všechna práva tržní, směnná a jiná, jichž užívají od starodávna, ponechávají se jim, ovšem bez újmy požitkům, povinným vrchnosti. Vilém a Puota bratří z Ryzmberka a na Vilharticích všem, kdož tento list uzří neb čtúc slyšeti budú, oznamujíc vyznáváme, že znamenavše rozličné škody a záhuby ohněm i nepřáteli lidí našich úročních z městečka Hrádek tak řečeného, a jsúc od nich spraveni, že list jich zákupný, kterýžto jsú měli na dvory i chalupy dříve řečeného Hrádku od předkův našich, zhořel jest, tuto sme jim milost učinili a mocí listu tohoto činíme zvláštní milost a lásku naši svrchu- psanými lidmi našimi z Hrádku1) i s jich budúcími dědici a náměstky: Najprvé 201