Ve jméno Boží amen. Všelikteraké věci a spůsobení, kteréž lidé těchto časův mezi sebou jednají a působí, aby to prodlením času v zapomenutí ne- vešlo, opatrní lidé obyčej mají svědectvím písma toho potvrditi na věčnou paměť. Protož já Ctibor z Olštejna seděním v Hostúni1), témuž chtě, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s zdravou svých přátel radú a dobrovolně svolil jsem a mocí tohoto listu svoluji, aby múdří a opatrní lidé, rychtář, konšelé i všecka obec městečka Hostúně a jich dědicové i budoucí, nynější i potomní lidé moji, věčně tuto milost, svobodu a obdarování ode mne jměli, a zvláště aby nyní i potom každý soused a měštěnín, zdráv anebo nemocen jsa, obojího pokolení, mužského i ženského, své2) všecko zbožie, svrchní i spodní, málo nebo mnoho, kterakkolivěk mohlo by jmenováno býti, beze vší překážky mohl dáti, poru- čiti, oddati i odkázati, komužkolivěk bude chtíti a učiniti, jakž se vůli jeho líbiti bude, a též sirotci, buď pacholek aneb děvečka. Také přihodilo-li by se kdyžkolivěk jednomu měštěnínu anebo více z prve řečeného městečka a z Ho- stúně bez dětí a bez ostavení dědicův obojího pokolení umříti a z tohoto světa sníti bez rozkázání a bez kšaftu, tehdy zbožie jeho svrchní i spodní, kteréž by kolivěk bylo a kterakž by kolivěk jmenováno mohlo býti, buďto v městečku nebo kde jinde, to má na nejbližní a nejpříbuznější přátely spadnúti obojího, mužského i ženského pokolení, beze vší překážky. Dále také svolil jsem a svo- luji, jestliže by kterému sousedu a měštěnínu za mnou se nezdálo a nelíbilo seděti a bydleti a své lepší kde věděl jinde, jmá plnú mú vůli stěhovati se, kamž jemu libo bude, bez mé překážky, však ale aby mi mé prve osadil člověkem hodným, ješto by se mně a té obci hodil, aby mi moji poplatci i úroci nescházeli a nezhynuli. Jakož i lidé moji toho svrchupsaní všeho mají požívati beze vší mé překážky i mých budúcích, neb jsú tu svobodu ode mne vykúpili a zaplatili hotovými penězi, davše mi za to padesáte kop grošův dobrých stříbrných úplně a docela zaplacených, já svrchupsaný Ctibor z Olštejna slibuji sám za se, za dědice i za své budoucí na těch svobodách a milostech svrchupsaným lidem mým z Hostúně i jich budúcím dědicuom nynějším i potomním věčně nepřeká- žeti obyčejem nižádným. Také jestliže by mne Pán Bůh neuchoval, aneb že bych to městečko komu prodal anebo moji budúcí, tehdy kdož by kolivěk po mně držel anebo kúpil, mají je s tím právem a svobodami držeti, jakožto já sám držel jsem je, a pán, kterýž by kolivěk v ně se uvázal, jmá je při těch prá- vích ostaviti a listem svým v táž slova obnoviti a potvrditi, jakž v tomto listu psáno stojí, a na tom jim nepřekážeti obyčejem nižádným ani jeho budúcí. A toho všeho na svědomí i na potvrzení pro věčnú paměť pečeť svú vlastní s mým dobrým vědomím i povolením i s přiznáním k tomuto listu kázal jsem pečeť svú dobrovolně přivěsiti a pro širší a další svědomí prosil sem urozených pánův, pána, pana Jana z Švamberka seděním na Přímdě a pána, pana Bohu- slava z Žiberka seděním na Plané a urozeného a statečného rytíře pana Dobro- hosta z Ronšperka seděním na Týně Horšovském a urozených Jana z Volštejna 32