neb dědicóm a budúcím mým přijieti zdálo, a obci také aby se hoditi mohl, v tom vuoli měj, stěhuoj se, kam chce, napřed jsa práv mně a budúcím mým i té obci a dluhy zplatie. A v těchto ve všech věcech v tomto listu zavřených a za- psaných slibuji sám skrze se a mé dědice i budúcie naše nadepsané měšťany mé napřed dotčeného města mého Horaždějovic i budúcie jich bez všelikteraké překážky zachovati. Ale aby mé obdarovánie a potvrzenie skrze mě, dědice a budúcie mé pevné a neporušitedlné zachováno bylo, já svrchupsaný Puotha pečeť mú vlastní s jistým mým vědomím i s plnú vólí mú k zdržení těch všech věcí nahoře psaných kázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro širšie svědomie a pevnost prosil sem urozených pánóv, pana Petra z Rozmberka, hajtmana královstvie Českého, pana Jindřicha z Hradce, najvyššieho komorní- ka královstvie Českého a slovutné opatrnosti purgmistra a rady Starého Města pražského, že jsú také pečeti své vedle mne dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Rabí léta Božieho tisícieho čtyřstého devadesátého sedmého ten pondělí před svatým Bartolomějem, slavným apoštolem Božím. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A I. 2; k listině jsou přivěšeny čtyři kulaté pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Racek z Kočova ztratil Horažďovice ze sporů se sousedními pány. Správcem jmeno- ván Jan ze Švamberka, od něhož je vyplatil r. 1483 Půta z Ryzmberka a Švihova (A. Sedláček, Hrady XI., str. 208—209; K. Němec l. c., str. 96). 2) V. pozn. č. 2 při listině ze dne 27. září 1463 (výše č. 371). Listina má téměř doslovné znění s privilegiem Racka z Kočova ze 27. září 1463 (výše č. 371). 613. 1497 říjen 21. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, zříká se odúmrtního práva, které mu patří v jeho polovině města Žamberka. Odkázati lze kterékoliv osobě mimo duchovní; je-li dědic z jiného panství, musí se osaditi na zděděném majetku. Poručenství se musí státi před rychtářem a dvěma konšely. Za udělení práva volného odkazu odvádějí Zamberečtí šest plecí vrchnosti jednou do roka, a to o velikonocích. Vilém z Perštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království České- ho, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdo jej uzří nebo čtouce slyšeti bude, že prohlédše na lidi naše dědičné, na opatrného rychtáře, konšely i všecku obec polovice města Žamberka,1) a co tu svého dědičného máme, nynější i budoucí, kterak jsou obtěžováni byli po všecka léta minulá braním odúmrti, kteréž jsou spadaly na předky naše, pány a držitele městečka polovice svrchupsaného, ježto skrze takové odúmrti lidé úzkost velikou na svých statcích trpěli jsou, nejsouce jimi bezpečni, a tudy i purkrechtové hynouti museli, že lidé na nich sedíce, kteříž dětí neměli, ne velmi se o statek svůj starali, aby jim jeho přibý- 362