kům našim a podanými [!] kteréhožkoliv řádu a stavu, duchovním i světským, nynějším i budoucím, abyste nahořepsaný měšťany roudnicské nynější i bu- doucí, ve všech právích, milostech, svobodách a dobrých starodávných zvyk- lostech nahoře dotčených, předky našimi, králi českými, aneb arcibiskupy praskými, pány jejich, jim danými[!], též tak při těch milostech, které sme jim na to znovu dali a učinili, jměli, drželi a zachovávali bez zmatkův a všelikých odporností pod zachováním milosti naší. Tomuto na svědomí pečeť naši krá- lovskou k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském léta Božího tisícého čtyrstého devadesátého sedmého,3) království našeho uherského sedmého a českého šestmecítmého léta. Ad relationem magnifici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Bohemiae. Zachováno v potvrzení z 21. září 1595, vidimovaném městskou radou litoměřickou 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Pátku nad Ohří, zn. N 17/la) a v potvrzení z 9. května 1628 (opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 R 23). 1) Srv. výše č. 274, pozn. 4. 2) Srv. ustanovení listiny krále Ladislava ze 16. prosince 1454 (výše č. 319). 3) Datum doplněno z přehledu listin a majestátů města Roudnice (SUA v Praze, odd. S M P 106 R 23) takto „v outerý po svatém Tiburtii“. 612. 1497 srpen 21. Rabí. Půta z Ryzmberka a na Švihově, nejvyšší sudí království Českého, dává měšťa- nům města Horaždovic právo volného kšaftování, jak je užívá Staré Město praž- ské. Není-li poslední vůle, dědí příbuzní po meči i po vřetenu. Kromě toho jim uděluje právo stěhovati se jinam. Za tyto výsady zaplatili Horažďovičtí svému pánovi 50 kop grošů závdavku. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Všeliké činy, kteréž svět mi- nulý puosobí, častokrát shlazuje nepamětlivost a ty věci, kteréž se dějí, v času míjejí s časem, jediné leč utvrzeny byly by živým hlasem svědkuov nebo moc- ným zápisem listóv. A protož já Puotha z Ryzmberka a na Švihově, najvyšší sudí královstvie Českého, pán města horaždějovského,1) chci, aby známo bylo všem, ktož tento list uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, že věrní mužie, měšťané, purgmistr a konšelé i všecka obec města mého napřed jmenovaného Horaždě- jovic, věrní moji milí, osobně přede mnú stojiece, hlasem jednostajným s radú opatrnú mne pokorně prosili jsú, abych jim, dědicóm a náměstkóm jich nynějším i budúcím s mú dobrú vólí a z milosti právo odkazovánie, kšaftóv činěnie v životě neb na smrti, zdravých nebo neduživých, ovšem i právo nápaduov k najbližším po krvi příbuzným nebo přátelóm podle práv a obyčejóv, milostí, svobod a ustanovení i také ku podobenství měšťan a obyvateluov Velikého 360