na svobodu a na obdarování jim od něho tím jeho listem dané, a to na takové, že každý měštěnín neb měštka městečka toho anebo sirotek, léta maje, obojího mužského i ženského pokolení, můž všecko své zbožie svrchní i spodní, mnoho nebo málo, kterakkolivěk mohlo by jmenováno býti, beze vší překážky dáti, po- ručiti, oddati i odkázati, komužkolivěk bude chtíti, a učiniti, jakž se vůli jeho líbiti bude a zdáti. Také jestliže by kdo, nemaje dědicův, umřel, kšaftu a roz- kázání svého neučinil, tehdy svrchní zboží jeho i spodní všecko, buď to v mě- stečku neb kde jinde, to jmá na nejbližší a nejpříbuznější přátely spadnúti obojího mužského i ženského pokolení, beze vší překážky. A také jestliže by komu usedlému tu v městečku nezdálo a nelíbilo se bejti, tehda prodada statek svůj a osadě člověkem dobrým a hodným, ješto by se pánu i súsedóm hodil, můž se stěhovati odtud pryč, kamž se jemu koli zdáti a líbiti bude, beze vší překážky. Kteréhožto svrchupsaného obdarování a svobody již psaný pan Ctibor tím svým listem na pargameně již psaným měštanům a jich dědicóm mocně potvrdil jest, jakož pak týž list jeho to sám v sobě šíře ukazuje a za- vírá.2) Ale však proto již psaní měštané, purgmistr a konšelé i všecka obec městečka toho Hostúně, když sú před mne předstúpili a ten list, obdarování své, mně ukázali, při tom žádali a prosili mne, abych já je také při tom obdaro- vání jich zachoval a jim abych toho obdarování také jakožto pán jich dědičný listem svým potvrdil, kdežto já, nachýlen jsa k žádosti a k prozbě i k dobrému jich a městečka toho, z milosti své jim a jich dědicóm toho všeho obdarování jim daného mocí svú dobrovolně listem tímto mocně potvrzuji a při těch obda- rování je i jich dědice a budúcí zuostavuji a zachovati chci a dědicové neb budúcí moji je při témž zachovati bez všelikteraké překážky. A také předstúpili jsú před mne robotní lidé moji dědiční Vácslav mlynář, Mathúš též mlynář a Jan také mlynář, přísedící tu k městečku Hostúni, i prosili jsú mne, abych je týmž právem obdaroval a svobodú takovúž, kterúž hostúnští měštané mají a obdarováni jsú od již psaného pana Ctibora z Volštejna, i protož já svrchu- psaný Jindřich z Kolovrat již jmenovaným mlynářóm i jich dědicóm a budúcím tu milost činím dobrovolně a dávám jim též právo a obdarování své, že oni budou moci i jich dědicové užívati všé té spravedlnosti a svobody jakožto měštané hostúnští vedle jich svrchupsaného obdarování beze vší mé překážky i tudíž mých budúcích. Na potvrzení a zdržení i budúcí paměť a jistotu toho pečeť mú vlastní kázal sem k tomuto listu přivěsiti a pro lepší a širší svědomí prosil sem urozených pánův, pana Jana z Janovic a na Bezdězi, najvyžšího purkrabie pražského, pana Jetřicha Bezdružickýho z Kolovrat a na Buště- hradě, pana Zdeňka z Šternberka a na Zbiroze a pana Kryštofa z Gutštejna a na Rabštejně, že jsou pečeti své dali, a vzáctné múdré opatrnosti pánův purk- mistra a rady Starého Města pražského, že jsou také pečeť menší téhož Města Starého pražského dali jim beze škody na svědomí podle mne přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícieho čtyrystého devade- sátého sedmého ten pondělí před svatým Vavřincem, mučedlníkem Božím. 357