ruij na plot nebo na duom neb načkoli padne, tehdy jest též právo jako o dřevě. A když to dřevo tak tluče, jako jest dříve pověděno, což těch včel doluov spadne, ty jsú jeho a což jich na plotě nebo na dřevě zůstane, ty jsú onoho, čie jest dřevo nebo plot. O sadiech. Kdož v jiného člověka sad jde a jemu jeho dřívie sadové rubá, a jest-li dřevo, ješto ovotce nese, on jemu to ovotce má zaplatiti, což on ukáže, že by to do roka s toho přišlo, když by je prodati jměl. A kolikož těch dříví jest, tak on musí za každé platiti, jakož se uloží, zač jest to ovotce stálo, co by v roce na tom vzrostlo. On musí jemu to ovotce platiti dvanáct let a má jemu jiné dřívie zase po sadu štěpovati. O krčmáři a jeho poslu. Jestli kderý krčmář prodajno má jedenie i pitie a má dievku a ženu přistavná, a ty jemu pomáhají jeho věci hledati, ty musejí s lidmi jmieti činiti víc než jiné ženy. A budú-li narčeny cizoložstvím nebo smilstvím, anebo budú v tom popadeny, nemají nad nimi popraviti jako nad jinými ženami. Také nemají jich zevně vyobcovati, ani mají ony zevně pokánie činiti, ale jich farář má jim pokánie tajné dáti. O falešných vahách. Kdož hřivnu nebo jiné věci, jimižto váží, lechčejší má jedniem penízem, než správně býti mají, tomu mají hlavu stieti na zevném místě, aby všichni viděli. O falešných listech. Kderýž písař světský falešné by listy nebo hamfešty psal, by-li by toho usvědčen sám třetí, že jest dobře věděl, že faleš byl, co on psal, za to mají jemu ruku utieti. A pakli jest kněz, mají jej biskupuom dáti; ten jemu čest kněžskú má odjíti. A kdež jej rychtář světský popadne, tu má nad ním popraviti jako nad laikem a má jemu kázati ruku utieti. Kdož na cizím staví, mají jemu přikázati, aby nestavěl, že to jeho nenie. Ne- uposlechne-li toho, mají jemu všichni to společně i s grunty obořiti. Postaví-li jeden člověk dnom a súsed chce podle něho také staviti, ten má své stavenie tak vysoko zvésti, aby prvnieho jeho světla nezahradil. Pakli jest jemu za- hradil, toho on žaluj rychtáři. Ten to má správně zrušiti. Item kdož by koli odsud listu zachovacieho žádal, a jestliže by ten byl svědomie dobrého a zachovalého, má jemu býti dán list pod městskú pečetí. A když se jemu list dávati bude, ten má udělati svačinu konšeluom podle možnosti své. A k tomu má dáti dva groše za vosk k pečeti. — 1) V. listinu z 15. června 1465 (výše č. 389). — 2) V. listinu z 2. dubna 1495 (níže č. 590). — I tyto články lze nalézt v městském řádu pro Staré Město pražské (ruk. č. i. 1864 a 1865), ovšem v poněkud jiném pořadí. Kamenický městský řád nepřejímá také všechna ustanovení pražského řádu, jak je tomu i při řádu ze 4. prosince roku 1462. 390. 1465 červen 15. Týž pán uděluje listinu stejného znění svým měštanům ve Stráži nad Ne- žárkou1). III