veselí svrchupsaní měšťané naši krumlovští i všickni jich budúcí po všecky časy věčně nižádné pomoci dávati a učiniti nejsú povinni obyčejem nižádným, než na tom dosti mieti máme, když k veselí dcery nebo sestry naší k jich naj- prvniemu vdávánie pomoc učinie tak, jakož svrchu psáno stojí. Také jakož jsú předkové naši v letech předešlých obyčej měli, židy na panstvie pod sebú chovati,5) jakož pak i za nás v některých městech a městečkách našich pod námi za některý čas byt svuoj měli jsú, ale poněvadž skrze takové jich mezi křesťany obcovánie lidé křesťanští k chudobě a záhubě přicházejí a skrze židov- ské nepravé obchody a v dobrých mraviech proti svému svědomie i dobré pověsti rozličnými nepravostmi nalezeni a porušeni bývají, ješto skrze to k mnohému nebezpečenstvie tak dobře těla jako duše přicházejí, jakož sme toho od lidí múdrých dostatečně zpraveni, a duokudž jsú na našem panství židé byt svuoj měli, toho sme sami kruntovně došli, a nade všecko tu věc sobě vysoce vážíc, že to pokolenie židovské, jakž zpraveni jsme, jsú nestydatí rúhači a posměvači přeslavné Panny Marie, matky Pána Krista, Boha našeho, i nechtiec tomu, aby skrze takové židovské obcovánie město naše Krumlov v budúciech časiech k jaké nezvoli a nedostatkóm přijíti mělo a skrze jich ne- šlechetné rúhánie přeslavné Panně Marii, matce Pána Krista, Boha našeho, jejiežto svaté milosti my nehodní služebníci jsme, jaká potupa a nečest se dieti měla, jenž jejie svatá milost v tom městě skrze poctivé kněžstvo a všecken lid vysokým náboženstvím snažně se ctí a velebí, vážným rozmyslem předešlým témuž městu našemu i všem poddaným našim, téhož města obyvatelóm, i těm všem k témuž právu připojeným učinili jsme a mocí listu tohoto činíme tuto milost, aby v tom městě na věčnost tomu pokolenie židovskému skrze nás a skrze dědice a budúcie naše nikdy byt a příbytek dopuštěn nebyl nižádným vymyšleným obyčejem. A jestliže by v budúciech časiech kteří dědici a budúcí naši ponuknutím dábelským pro lakomstvie aneb kterúkoli jinú příčinu od toho židovského pokolenie svedeni jsúc, jinde na panstvie pod sebú židy chovati chtěli, jehož milý Pán Buoh na naše dědice a budúcie takového zlého dopustiti nerač, však proto v městě Krumlově svrchupsaným ani v Latráně ani na Novým Městě ani v předměstí ani v dvořiech k městu a k témuž právu při- pojených přes toto naše vysazenie židé nižádným obyčejem nemají chováni a trpěni býti, v kterýmž kusu pro zachovánie dobré pověsti a pro uvarovánie mnohého zlého všecky naše dědice a budúcie, kteříž by hradu a města Krumlo- va v drženie byli, tak dobře zavazujem jako sami se na věčnost. Také jestliže by v budúciech časiech Božským dopuštěním rod náš roznberský zhynul, takže by žádného viece z kmene našeho roznberského na světě nebylo a hrad a město Krumlov tak v cizie ruce přišlo, jehož milý Pán Buoh svú svatú milostí rač ostřieci, tehdy chcme a tiemto listem to ustanovujem, aby ten každý, ktož by toho hradu a města v drženie byl, zavázán byl a povinen byl svrchupsanému městu a obyvatelóm jeho svrchupsaná práva, výsady a milosti ve všech kusiech a v celosti držeti a je při tom věčně zachovati tak, jakož 325