354. 1461 duben 11. Kutná Hora. Král Jiří potvrzuje privilegium krále Václava IV. ze dne 30. října 1400 pro Záblatí, a to na žádost tamního obyvatelstva (pro parte opidanorum et habitatorum opidi Zablatie). Král vyhověl přání Záblatských, protože in promocione civium et locorum exaltacione plurimum delectemur, ut eos ad nostra et successorum nostrorum famulamina prompcius immutemus. — Datum in Montibus Cuthnis undecima die mensis Aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo sexage- simo primo, regni nostri anno tercio. — Ad relacionem domini Jodoci, episcopi Wratislaviensis etc. Pergamenový originál v okresním archivu v Prachaticích se znakovou pečetí, přivěšenou na pergamenovém proužku. — Na rubu: Rta. — Lit. B. 355. 1461 duben 28. Praha. Král Jiří potvrzuje na prosbu Matěje Šlika z Lažan (Mattes Schlick von Lassan, herr zur Weisskirchen)1) obyvatelům jeho městečka Lubů (seinen burgern und inwonern zum Schonbach) všechna privilegia, která obdrželi od římských císařů a králů, jakož i od českých králů.2) Originál je ztracen, opis ze 16. dubna 1567 v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 25. 1) Syn Jindřicha Šlika z Lažan (Ottův slovník naučný XXIV., str. 674). Podle chebské smlouvy z 25. dubna 1459 dostaly se Luby zase k České koruně. Dne 20. dubna 1461 odevzdal saský vévoda Fridrich Luby, které měli Šlikové v lenní zástavě již od r. 1434, českému králi Jiřímu, a ten je zase dal Matějovi Šlikovi z Lažan v léno (K. Mädler l. c., str. 46). Šlikové drželi zdejší krajinu lénem až do r. 1547 (tamže). 2) V. výše listinu krále Václava IV. ze dne 14. září 1398 (č. 164) a krále Zikmunda ze dne 12. září 1422 (č. 229). 356. 1461 květen 30. Jošt z Rožmberka, veliký mistr svatojánského řádu v Čechách, strakonický převor Rehoř a tamní konvent potvrzují listinu Václava z Michalovic z 20. ledna 1435 pro městečko Strakonice a jeho obyvatele. Tímto privilegiem, které ztratili, obdrželi Strakoničtí odúmrť a právo volného odkazu, právo města Horaždovic i pastviny za místo zatopené novým rybníkem. Ve jméno Boží amen. Poněvadž všemohoucí Pán Buoh, stvořitel všeho stvoření, lidské pokolení v nepaměť ráčil jest poddati, že všecky věci, kteréž mezi lidmi jednány bývají, s časy jdoucími z paměti lidské vycházejí, jediné leč písmy i také k tomu pečetmi potvrzeny jsouc, pilně k časům budoucím za- chovány budou, protož my Jošt z Rožmberka, z Boží milosti biskup vratislavský1) 61