menavše, kterak mezi jinými potřebami obchodům a potřebám lidským po- třebnými kovové všickni, a zvláště mezi nimi zlato jako slunce k dělání peněz jest velmi i příhodné i potřebné, a protož miesta ta, kdež Bůh ráčil lidem tyto kovy zjeviti, bývají velikými milostmi obdarovány, mezi kterýmižto také v našem království hojné a zdárné miesto bylo jest na horách u města Jílového, ale tyto dřevné časy válkami a zlými časy tak jest zapustlo, že nižádní témeř pužitkové odtud nám a koruně našie nemohou přicházeti, i prosili jsou nás pokorně měštěné a obyvatelé toho města Jílového, abychom jim z naší králov- ské štědroty ráčili potvrditi práv starodávných od předkův našich, králův českých, a zvláště milostí a obdarování slavné paměti císaře Sigmunda,1) předka našeho milého, jim pójčených a daných. My i země naše užitek v jich rozmnožení a jich potřebnost velikou a sešlost na horách zlatých znamenavše, jich sme prosby uslyšeli, a protož z pravého našeho vědomie mocí královskou s radou věrných našich milých všecka jich práva, vysazenie, milosti, listy a svobody od předkův našich, králův českých, jim pójčená a daná obnovujem, přijímáme a potvrzujem ve všech jich punktích, kusiech, článciech a zavázání tak, jako by slovo od slova v tomto našem listu vepsána byla, chtěje a ustavu- jíce, aby všickni kusové a jeden každý plné pevnosti moc věčnou měli. Protož přikazujem všem úředníkům a poddaným našim, věrným milým, a vzláště minemistru hor našich nynějšímu i budoucímu, aby již řečeným měšťanům na jich práviech a svobodách nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, jakož naši milost chcete sobě zachovati. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli po svaté Lucii léta od naro- zení syna Božího tisícího čtyrystého šestdesátého, království našeho léta třetího. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein cancellario referente. Známo z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 J 25, jakož i z vidimátu kanceláře české komory ze dne 31. dubna 1650 (v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Jílové). Zmínkou je toto privilegium dotčeno v potvrzení krále Ferdinanda II. ze dne 4. února 1628, obsaženém v majestátě Leopolda I. ze dne 26. dubna 1681 (v archivu města Jílové- ho). — V pamětní knize jílovské ze 17. stol. je zapsáno znění Jiříkova privilegia pro Jílové s datem 13. prosince 1460, shodné s privilegiem téhož panovníka pro Nový Knín ze dne 1. října 1461 (níže č. 359) až na ustanovení o Krásné Hoře (Také poněvadž — nechcem činiti), o užívání lesů, sbírání chrastí, o čižbě (Také čož by koli — obhajovati) a o pastvě (A pastvy — bude ukázáno); schází také věta „Ad mandatum — referente“. L. Čihák, Paměti Jílového, 2. vyd., str. 95—96 otiskuje toto domnělé privilegium pro Jílové a správně je neuznává za platné, i když výsady v něm uvedené byly skutečně Jílovému uděleny v dří- vějších dobách. 1) Z 8. května 1437 (výše č. 263). Listinu otiskl L. Čihák, Paměti, str. 42—44, v 2. vyd. str. 95. 60