614. 1497 říjen 22. Pardubice. Vilém z Pernštejna propouští obyvatelům městečka Kostelce nad Orlicí a vsí Synkova, Suché Rybné, (Dlouhé) Lhoty, Tutlek, Kozoder, Koryt a Doudleb odúmrt a uděluje jim právo volného odkazu kterékoliv osobě na panství s výjimkou duchovních, „všakž tak, aby toho na jiný purkrecht nenosil aneb na jiné pan- ství, než tu při tom purkrechtu aby zuostalo“. Poručenství musí býti prohlášeno před rychtářem a konšely. Za tuto milost musí obyvatelé Kostelce i jmenovaných vsí dávati 15 plecí o velikonocích. Vilém z Pernštajna na Helfenštejně, najvyššie hofmistr království České- ho,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že prohlédše na lidi naše dědičné, na opatrného rychtáře a konšely i všecku obec nynější i budúcí v městečku našem Kostelci a ve vsech v Synko- vě,2) v Suché Rybné,3) ve Lhotě,4) v Tuklecích,5) ve vsi, kteráž slove Kozodry,6) v Korytu,7) v Doudlebích,8) že jsú obtiežni byli odúmrtí, kterúž jsú předkové naši, páni toho městečka a těch vsí, brali a tudy obyvatelé městečka toho i těch vsí nemohli svých živností svobodně vésti, my pak na to myslíc, kudy by podda- ní naši pod námi seděti mohli a svých statkuov svobodně bez překážky naší, dědicuov našich i potomkuov požívati mohli, z své milosti dobrovolně ty všecky odúmrti, kteréž jsú na nás jakožto na pána dědičného spadaly, jim na- hořepsaným rychtáři a konšelóm i vší obci městečka Kostelce a vsí svrchu- dotčených propustili jsme a mocí listu tohoto propúštíme, takže my ani dědi- cové a potomci naši od datum listu tohoto žádných odúmrtí víc bráti nemáme na věčné časy, při tom tuto výmienku sobě zuostavivše, ktož by kolivěk statek svuoj movitý i nemovitý poručiti chtěl za zdravého života neb na smrtedlné posteli kterékoli osobě krom osob duchovních, buď na panstvie našem,9) komuž by se zdálo a líbilo, tu aby plnú vuoli měl beze vší naší i budúciech našich překážky, všakž takovú měrú, komuž by to poručenství svědšilo, ten aby na ten purkrecht náš dosedl, z kteréhož jest člověk náš umřel, a když by kolivěk již na purkrechtu byl a naň dosedl, tehdy toho poručenství má užíti úplně a docela tak, jakž jemu svědšiti bude, beze všeho umenšení a beze vší překážky našich dědicuov i budúcích potomkuov, všakž tak, aby toho na jiný purkrecht nenosil aneb na jiné panství, než tu při tom purkrechtu aby zuostalo. Než při poručenství aby býval rychtář a konšelé pro uvarování zmatkuov. Za tuto pak milost, tomu městečku a vesnicím svrchudotčeným námi učiněnú a danú, rychtář, konšelé i všecka obec městečka i vsí svrchu- psaných, nynějšie i budúcí, mají a povinni budú nám i budúcím našim dávati patnácte plecí o Velcé noci. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Dán na Pardubicích v neděli před svatým Šimonišem a Judú, apoštoly Božími, léta Božího tisícieho čtyř- stého dvadesátého sedmého. 364