valo, strachujíce se odúmrti, tak i gruntové hynuli jsou, poněvadž žádný bez dětí statkem svým bezpečen nebyl, protož my, znamenavše takovou úzkost lidskou a tomu chtíce, aby poddaní naši pod námi opravovali se a dobře seděti mohli, aby každý statkem svým, kterýž má, malý nebo velký, jist a bezpečen byl, živ jsa i po smrti, z naší zvláštní milosti a dobrovolně nahoře psaným rychtáři, konšelům i vší obci polovice městečka Žamberka, nynějším i budou- cím, všecky odúmrti, kteréž by na nás jakožto na pána dědičného půl městečka nadepsaného spadati měly, propustili jsme a mocí listu tohoto propouštíme, takže my, dědicové ani potomci i budoucí naši od datum listu tohoto žádných odúmrtí víc bráti nemáme na věčné časy, při tom tuto vejminku sobě zůstaviv- še, kdož by koliv o statku svém mohovitém i nemohovitém co zříditi a jej komu poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli chtěl, buď na panství naše neb na jiné panství, krom duchovních osob, komuž by se koliv jinému světskému zdálo a líbilo, toho každý obyvatel náš městečka polovice svrchu- psaného aby plnou vůli a svobodu měl beze vší naší, dědicův i potomkův našich překážky, však s takovouto měrou, komuž by poručenství učiněné svědčilo, ten aby na ten purkrecht dosedl, z kteréhož člověk náš umřel; a když by na purkrechtu byl a naň dosedl, tehdy toho poručenství má zouplna a do- cela požíti beze všeho umenšení i beze vší překážky naší i dědicův a potomkův našich, však tak, aby toho na jiné panství nenosil, než tu při tom purkrechtu aby zůstal. Než co se dotýče poručenství, to aby se dálo před rychtářem a před konšely jedním nebo dvěma z té obce pro svědomí a pro budoucích zmatkův uvarování. Za tuto pak milost nám[!] svrchupsaného půl městečka obyvatelům učiněnou a danou rychtář a konšelé i všecka obec, jimž tento list svědčí, nynější i budoucí, mají a povinni budou nám i dědicům a budoucím našim dávati a platiti šest plecí do roka, a to jmenovitě na každou Velikou noc každého léta přišla na věčné časy. Tomu na svědomí a pro lepší a budoucí jistotu a pev- nost my svrchupsaný Vilém z Perštejna etc. naši vlastní pečeť dobrovolně rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v tu sobotu na den jedenácti tisíc panen léta od narození syna Božího 1497 počítajíc. Zapsáno v urbáři žamberského panství, sepsaném dne 16. ledna 1657 (archiv města Zamberka), str. 87—88. 1) Zamberk, o. Žamberk. — Městečko bylo založeno asi koncem 13. stol. Již od 14. stol. je doloženo, že bylo rozděleno mezi dvě vrchnosti, a to na stranu litickou a na stranu žam- pašskou. Páni ze Žampachu sídleli zde až do počátku 16. stol. Druhá část sdílela osud Litic, s nimiž se dostala v druhé polovině 14. stol. do moci pánů z Kunštátu. Minsterber- ský vévoda Jindřich starší, syn krále Jiřího, prodal však litické zboží i s polovinou Žam- berka Vilémovi z Pernštejna (A. Sedláček, Hrady II., str. 92. — Eduard Albert—Karel Chotovský, Paměti žamberské, str. 7—10). Otiskli E. Albert — K. Chotovský l. c., str. 131—132. V privilegiu se projevuje značná stylistická podobnost s následující listinou téhož vydavatele pro Kostelec nad Orlicí (níže, č. 614). 363