Božieho nanebevstúpenie, s osmi dny při každém jarmarku pořád zběhlými. Dán na hradě Pražském v neděli den Přenesenie svatého Václava, dědice českého, léta Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestnáctého. — Ad relacionem domini Johannis de Sselnberg, cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál v archivu města Kamenice nad Lipou; na hedvábných nitích visí silně poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 529. 1487 březen 31. Kladsko. Minsterberský vévoda Jindřich potvrzuje a obnovuje obyvatelům městečka Týniště nad Orlicí jejich dřívější výsady, zvláště užívání erbu, který polepšuje znakem pánů z Kunštátu. My Jindřich starší, Boží milostí Svaté říše kníže, vévoda minsterberský, hrabě kladský, pán z Kunstatu a z Poděbrad etc., známo činíme tímto listem všady, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsou před nás předstoupili opatrní rychtář a starší městečka našeho Týniště,1) věrní naši milí, sami od sebe i ode všé obce oznamujíce, kterak jsou z starodávna od předkův našich, pánův častolovských,2) byli nějakými výsadami, jakožto trhem a jinými svobodami, kterýchž jiná městečka v této zemi užívají, opatřeni a obdarováni i také pečeti podle jiných měst a městeček užívali, a na to jistoty dostatečné měli jsou, ale že za táborské války skrze oheň jsou to potratili3) a jich a zvláště pečeti až do této chvíle nepožívali, nás s pilností jakožto jich pána dědičného prosíc, abychom jim toho, aby zase též, jakož jest za starodávna bylo, všech práv a svých svobod i pečeti užívali a ji míti mohli, milostivě přáli. My jsouce poddaných našich, a zvláště těch, kteříž se k nám věrně a poddaně zachovávají, v jich slušných prozbách neoslyšeti náchylni, jakož slušné jest, s dobrým rozmyslem a s dospělou radou věrných našich z milosti knížetcké nadepsané poddané naše v Týništi, staršie i všecku obec nynější i potom budoucie, při jich starodávných svobodách, právích a erbu, kteréhož jsou předkové jich k svým městckým svobodám a právu užívali, kterýž podle tohoto namalovaného způsobu byl jest a takový býti má: štít červený a v něm strom k způsobu borovice podobný, maje kmen všecek barvy požloutlé a větvovie zelené, nechali a zůstavili jsme, necháváme a zůstavujem, tuto jim milost pro jich věrné zasloužení a hodné zachovánie s radou věrných našich učinivše, přidali jsme jim k jich starodávnému erbu erb náš po páních z Kunstatu přirozený,4) jmenovitě štít bielý a v něm tři štrychy černé, kterýž na borovici v jich staro- dávným štítu podle tohoto namalovaného způsobu jakoby zavěšen byl, oka- zuje a vidí se, kteréhož erbu i všech práv a starodávných svobod oni i jich dědicové a potomci bez našé i dědicův a budoucích našich překážky svobodně 264