k knězi opatu, pánu svému dědičnému, a k konventu kláštera toho i ke všem budúcím opatóm téhož kláštera teplského ve vší poddanosti, poslušenství a povolnosti jměli a za- chovali nynie i v časiech budúciech beze vší odpornosti pod straceniem práv, svobod, hrdel i statkuov svých beze vší milosti, jak by co takového na ně uvedeno bylo. Také tíž lidé z městeček, ze vsí k tomu klášteru příslušejících žádného jiného za pána jmíti nemají ani jse na koho jiného volati a za pána jmíti bez vuole téhož opata a konventu a jich budúciech, leč s jich vólí, a jináč nic, a to pod pokutami nahoře psanými. Item také tomu chceme, aby lidé poddaní téhož kláštera, bud z městeček aneb ze vsí, sami sebe nepropúštěli ani propúštěti mohli ani také v tom moci panské, kteráž jim nepří- slušie, na se brali ani přijímali bez zvláštní vuole a dopuštěnie opata jejich nynějšiech i budúciech. Jehožto slušnú a spravedlivú žádost znajiece, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svoluje- me, chtiece tomu, aby ty všecky věci nahoře i dole psané svrchupsaní měšťané a pod- daní téhož kláštera teplského nynějšie i budúcie zachovali nynie i v časiech potomních beze všeho přerušení pod pokutami napřed dotčenými. Pakli by jse jim přes to poddaní jejich svévolně protivili a své vuole vždy užívati chtěli, tehdy přikazujem všem úřed- níkóm našim, též i poddaným království Českého, kteréhož by koli stavu, řádu a povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste takových svévolných lidí a poddaných již psaného opata, konventu a kláštera teplského nefedrovali, nepřechová- vali ani jich v čem proti nim zastávali, než raději jim proti takovým radni a skutečně pomocni byli, tak aby v jich moc a poslušenstvie i v poddanost zase přišli a přivedeni byli a pro takové jejich svúvuoli, ač by jse kteří poddaní jeho dopustili, má opat ny- nější i budúcie a motci bude jim práva a svobody zdvihnúti a zkaziti jakožto těch lidí, kteříž by se svévolně jemu zprotivili a poddáni býti nechtěli. Kterýchžto věcí na po- tvrzenie a svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v sobotu na den svaté Maří Magdaleny léta Božieho tisícieho pětistého třetieho a království našich uherského třinátetého a českého třidcátého druhého. — Ad relacio- nem magnifici domini Alberti de Kolowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. — (Pergamenový originál v archivu kláštera tepelského, zn. XIV. 214; k listině jest na bíločervených hedvábných nitích přivěšena kulatá, jen nepatrně poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Teplensibus et reliquis subditis non nisi ea privilegia esse concedenda statuitur a Wladislao, quae ab abbate ipso expetuntur. — Léta 1503. Jul.). — Spor byl s konečnou platností urovnán teprve Albrech- tem z Kolovrat, z jehož popudu vydal opat Zikmund velké privilegium pro město Teplou (není datováno; zachováno v listině Albrechta z Kolovrat ze 7. listopadu 1503, již potvrdil i Vladislav II. 8. listopadu 1503; všechny tyto listiny budou otištěny v 3. části IV. dílu Codex iuris municipalis.) Ale ani potom nedošlo ke klidu, jak ukazuje rozhodčí výrok minsterberského knížete Karla z 13. července 1525; My Karel, z Boží milosti kníže minster- berské v Slezí, olešnické a hrabě glatské etc., krále Jeho Mti nejvyšší hajtman králov- ský[!] Českého, markrabský!] Horní Lužice lantfojt a hajtman knížetství Velikého Hlohova, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsúce žádáni od velebného kněze Petra, opata kláštera teplského, abychom my pod pečetí nález, který se mezi ním a konventem a lidmi jich, kteří se byli proti nim pozdvihli, stal, k tomu povolivše, rozkázali sme, kterýž slovo od slova zní, jak pořád dole psáno stojí: V té ruoznici, kteráž jest mezi velebným knězem Petrem, opatem kláštera teplského, a lidmi jeho k témuž klášteru a konventu příslušejícími, kdež jest kněz opat žalobu učinil německy, skrze poručníka žaluje na ně, že by nad ním nešle- chetně učinili, klášter vybili a vybrali a jej zamordovati chtěli tak, jakž žaloba jeho to šíře ukazuje, a při tom okázal dva majestáty krále Vladislava slavné paměti, jednoho vidimus, který se vztahuje na předky jich a na jejich neposlušenství, že sú smlúvou 128