31 řeka zastavila. A Míšeňští od Zižky utíkajíce, s skály skákajíce i s koněmi hlavy lámali, jakož podnes Žižková hora slove Když bylo po vítězství nebeském před Poříčskú branú nad ná- rody těmi, kteréž císař Zygmund shromáždil, hned v pondělí kněz Václav Koranda . . . Václava Hájka z Libočan Kronika česká. (List 380—382). Císař maje nemalý počet lidu, položil se s ním nad Zbraslaví a odtud poslal do Říše od Němcuov žádaje proti Čechuom pomoci a oni přijavše žádost přiřkli jemu pomoc, jako pánu svému učiniti bez odtahuov, jakož pak i učinili. Pražané, říšanuov se obávajíce, poslali k Táboruom, jich žádajíce za pomoc a slibujíce, že chtí vě- řiti i činiti tak, jakž oni rozkáží ... Císař toho času hnul se od Zbraslavě a položil se nad Bruskou na Letni a tu svých pomocníkuov očekával. Pražané pak svého pána nemilostivého tu tak blízko majíce, v nemalém byli strachu, a by v Tábořiech nebyla naděje, byli by se jemu dali na milost, neb Uhři císařští kratochvíl sobě činíce z svých lukuov šípkami s Letnie až na pražký ryňk přes řeku dostřelovali, však žádné neučinili škody. V tom táborská čertovina k Praze s kušemi, s sudlicemi a s pali- cemi se přiblížila a kněz jejich, jménem Martinek z Miličína, šel před nimi, nesa v prostivě tělo Boží, z příčiny té, aby mohlo ode všech býti vidíno, a šli jako s procesí. Pražané také vzavše tělo Boží do monstranci, vyšli proti nim, slavně je vítajíce uvedli do Prahy, a z jejich příští velmi se radovali. Roku toho také: Žatečští, Lounští a Slánští, kteříž také tím učením táborským byli nakvašeni, sebravše se spolu u Smolníce, odtud táhli k klášteru, kterýž slove Porta Apostolorum, jinak Postoloprty a přiloživše se k němu silně jeho dobývali a nemohúce jeho dobýti, šípy ohnivými stříleli tak dlúho, až zapálili a to všecko, což v něm bylo, shořalo: kalichové, ornátové a knihy, neb jich tu bylo velmi mnoho. Odtud pak hajtmané jich, Púta, Záviš Bradatý a Obrovec a kněz Petr, řečený Špička, vedli je k Praze proti Zigmundovi císaři Pražanuom na pomoc, a na té cestě vybrali a vypálili tvrz výbornú Makotřasy. A tu znamenitú škodu Petrovi Kupci, jenž slul Mezi- řický učinili... Císař hnul se s svými od Starého Boleslavi k Mělníku a odtud k Slanému a tu byl slavně od Slanských přivítán a přijat. Ale on proto ne mnoho jim věřil, aniž toho dne celého chtěl v tom městě zustati, ale jel mezi své na pole a odtud obrátil se k hradu, jenž slove Burglais, jinak Křivoklad, potom na Žebrák a na Točník, odtud na Karlštajn a na Nový Hrad, všudy ohleduje poklady od někdy krále Václava, bratra svého, shromažděné a sobě zustavené; jel také i na Vyšehrad a tu pobyv některý čas, jel na Zbraslav a tu kázal pří- kopy a záspy dělati, chtě tu svuoj lid shromažděný položiti.