26 Staří letopisové. (Vydání Palackého z r. 1829, str. 36—38, odstavec 84—88.) Srv. Pekař, ČČH., 1925, 321 sq. 84. (E-LN). Sigmund král Uherský brzo po S. Jiří přitáhl k Hoře vojensky s velmi velikým lidem. A tu jsa, obeslal Pražany, aby k němu přijeli do Hory. To oni učinili, a přijeli k němu*) s dary, jakožto ku pánu svému. Tu jim rozkázal, aby jedúce domóv, kázali všecky řetězy po ulicech vybrati a šranky zbořiti a vykopati. To učinili Pražané; a král je opět obeslal, aby k němu přijeli. I roz- kázal jim po druhé, aby všecko oděnie, kteréž mají v Starém městě, aby je na hradě u S. Václava položili, a kteréž mají v Novém Městě, to aby na Vyšehradě položili. Poslové ti řekli králi Sigmundovi, že to chtí rádi vznésti na obec a na starší. A když vrátivše se vznesli to na obec, i nechtěli tomu pro ižádnú věc svoliti, a řekli, že o nich nic dobrého nemíní, když jim toho podává. A tak postavili se proti němu k brani, a kdež byl řetěz jeden, miesto toho udělali dva, a šraňkóv po Novém městě mnoho zdělali nových. 85. (E-LN.) Král to zvěděv, rozhněval se jest velmi, a táhl i hned s velikú mocí k Praze, a položil se na Zbraslavi, míli od Prahy a za řeku. Neb nesměl se s té strany, kdež řeky nebylo, položiti; neb by Pražané pro vodu byli k němu mohli, byliby se o něho pokusili. Ale ti žoldnéři s hradu i s Vyšehradu velikú škodu Pražanóm činili, a obilí do Prahy vísti odevšad bránili. Král pak, leže tu na Zbraslavi, obeslal všecka kniežata říská i města, jako mocný král Římský, aby všichni k němu jeli před Prahu. A když se množstvie veliké sjelo, tehdy přitáhl k Praze blíž, a položil se na Brusce, proti starému městu za řeku. A tu se kázal pánóm korunovati na královstvie české na hradě u S. Václava; neb koruna byla na jeho hradě na Karlšteině. Pak tu leže před Prahú, málo mohl Pražanuom uškoditi, za řekú leže. Než Němci, kdež kterého sedláka mohli polapiti, přivedúc ho do vojska a pra- viece, že jest Hus, i upálili každého: Pražané též zase, kteréhožkoli Němce dosáhli, každého vyvedúce na prelat proti vojsku, i upálili každého. A tak se ta válka tvrdila mezi nimi velmi ukrutně. Té chvíle bylo v Praze všecko lacino, kromě jediné soli; ale jiného všeho dosti bylo v hojnosti, a zvláště víno a chléb a střiebro. U vojště pak králově, jakžkoli jim téměř odevšad vezli, všecko draho bylo, a zvláště chléb a pivo. Král pak tu leže u Prahy, všecky poklady, což jich bylo na Karlšteině a na Křivoklátě, ježto byl král Václav choval pro zemské dobré, ty všecky cizozemcuom a žoldnéřuom rozdal, a proto i tím žádného pokoje nezjednal. A když se pokladuov nedostalo, tehdy lúpaje střiebro s obrazóv, dával žoldnéřóm. Naposledy i Řískú svátost Normberským zastavil, kte- réžto svátosti česká země velikú čest, a Praha nemalé požitky měla, (GH. a zvláště Nové město). *) L ... dva páni z konšeluov, dva mistři a dva z obce...