30 tečně bránilo, ale hlad sú veliký měli, až jsú již žito vaříce jedli. A král zvěděv, že by již hrad hladem dáti musili, i táhl jest s velikým vojskem, aby je retoval aneb jim spíže dodal. A nětco jest Žižkova lidu porazil, ješto jsú byli z vojska z vozuov utekli, a tak jest Pražany ot hradu odbil. A tehdy jest přitáhl Rakúský vejvoda, Míšenský markrabie i jiná mnohá kniežata s množstvím rytieřstvem králi na pomoc. I táhl jest král i položil se před Prahú, a tu jsú krále korunovali na hradě sv. Vácslava. A tu také mnoho Němcuov na rytieřstvo paso- váno. Potom jsú táhli k Žižkovu hradu, aby ho dobyli a tuze k němu šturmovali.b) Tehdy když Žižkovi velmi těžko bylo, kněz s božím tělem pojide z Prahy, a Němci jsú strachem hlavy lámali i s koňmi utiekajíc skákali doluov s huory. Potom Němci kterého jsú Čecha se zmocněli, ač byl i jich strany, na to se neptajíc, ihned jej uhlé- dajíc, vzeli a upálili, až se jest proto král počal búřiti i Čechové. Ac) jiných množstvie Čechuov tu chvíli ležalo jest u Králové Hradce. A pán z Rozmberka s jinými Němci ležal u Tháboru, a tu jest před Táborem poražen, velikou hanbu i škodu vzav. A když jest král cizozemce z země rozpustil, tehdy jest Žižka na pole vytrhld) i táhl po zemi, kláštery pále, mnichy z země hnal, faráře, kněží, kostely páliti kázal, kteříž jsú pod jednú zpuosobú lidu obecniemu podávali. b) „A když jsú šturmovali, tehdy“ etc. má tisk zmíněný. — c) Neb má tisk. — d) na pole vytrhši (ibid.). Kněze Bohuslava Bílejovského Kronyka česká (r. 1532). (Přetisk Jos. Skalického z r. 1816, str. 13, 49, 61. Srv. Truhláře v Ottově Slovn. Nauč. IV.) Ale že pán Bůh milostivý těší své, protož ač velká vojska jich bývala a zvlášť při obležení Prahy leta 1420: tu bylo národův 35 v rozdílu jazyků, však s pomocí boží ta i jiná vojska zapudili. Nebo sám Bůh mocný pro pravdu svú bojoval, jako někdy za syny Izra- helské, dávaje na ně hrůzu s nebe, že prve než české vojsko, malé boží stádečko, opatřili, až kakajíc za nohavice strachem běželi. A tak u Domažlic — ... Jakož i veliký díl byl s císařem Zykmundem u samé Prahy, téměř polovice jazykův. A Žižku byli již Míšenští za nohy táhli... Nebo když přes řeku na Špitálské se přepravili a proti Poříčské bráně táhli, vidouce takové množství a majíce na ně vyjíti, strašili se a bránu zavřeli. Až kněz od sv. Petra vzav tělo a krev boží, jakož obyčej k nemocnému jíti, tak s pacholátky proti těm nepřá- telům vyšel a je strašiv Horskou branou se navrátil. A Pražané s jinými za knězem vyřítivše se, hnali je, a oni utíkajíce přes řeku, ztopilo se jich mnoho tisíc, víc než jich byli zbili, neb se o ně byla