Tento živý rozhovor s posluchači se plně rozvinul za jeho desetileté betlémské činnosti [1402—1413]. Pod jeho kazatelnu spěchali příslušníci všech vrstev lidu. Byla zde významná skupina zbožných žen, které střežily miličovské dědictví; patřila k nim například Anežka, dcera Štítného. Přicházeli sem také bohatí čeští měšťané Starého Města praž- ského spolu s četnými řemeslníky Nového Města. Sem se utíkali nesčetní chudí, o něž v pražských městech nikdy nouze nebyla, a obzvláště nadšený a vznětlivý živel universitního studentstva. Nejednou se objevili mezi posluchači členové šlechty a dvořané krále Václava IV., ano sama královna Žofie naslouchala s překvapujícím pochopením některým re- formním návrhům betlémského kazatele. Vedle venkovských návštěvníků, kteří se vypravili na dalekou cestu, aby aspoň jednou vyslechli milovaného mistra, přicházeli později stále častěji nezvaní slídilové, kteří ve službách reformátorových nepřátel číhali na každé slovíčko, jež mohlo znít kacířsky. Každá z těchto skupin byla Husovým slovem zasažena. Jeho kázání prozrazují dokonalou znalost jejich života, práce i myš- lení. Jako duchovní pastýř byl Hus neobvykle silnou osobností. Augustiniánský mnich Oswald Reinlein z Norimberka, ačkoli proti Husovi vystupoval s krajní ostrostí a brojil proti jeho stoupencům, vydal mu v tomto ohledu dobré svědectví: „Na jeho kázání se hrnula téměř celá Praha, když kázal v Betlémě o svátcích dvakrát denně a v každý postní den rovněž dvakrát. Nadto konal denně dvě přednášky a o nedělích mluvil dokonce třikrát. Chudým, kteří mu byli doporučeni, vyprošoval almuž- ny od těch, s nimiž se stýkal, mistry zvával k sobě ke stolu a s laskavou shovívavostí přijímal každého náhodného hosta, jakož i ty, kdo mu z oddanosti chtěli být nablízku.“ Zachované náčrtky a osnovy jeho kázání nebo záznamy posluchačů dovo- lují nahlédnout do vývoje Husova kazatelského umění. Rok od roku jsou jeho myšlenky odvážnější a ukazují s rostoucím nasazením celé kazatelovy osobnosti, co je třeba odstranit, aby 15