nější teolog Matěj z Janova byl do značné míry odchovancem Paříže. Hnutí bylo také tvrdě potlačeno jednak vyvrácením Miličovy kazatelské školy na Starém Městě pražském, jednak násilným umlčením literárního díla Janovova, ale právě v době Husových universitních studií se projevilo s novou silou a — což je významné — spojilo se tentokráte s realistic- kým směrem na universitě. MILIČOVSKÁ TRADICE Oč usilovalo toto starší české reformní hnutí? Usilovalo o obnovu církve návratem k apoštolskému poselství a k čino- rodé naději v Boží království, Kristem zaslíbené. Prakticky znamenalo toto úsilí odvážnou kritiku společenských pořádků, jak se vyhranily zejména v Českém království. Z hlavních příčin všeobecné nespokojenosti byl vyslo- veně peněžní ráz církevní správy. Avignonští papežové, vždy spíše právníci než bohoslovci, usilovali už od počátku 14. sto- letí přetvořit samu organizační strukturu církve. Aby se zmoc- nili výnosů všech obročí, rozvinuli promyšlenou soustavu po- platků, která obzvláště s nástupem Urbana V. dolehla na všechny velké a bezmála i všechny malé držitele obročí v celém evropském křesťanstvu. Tento fiskální systém pronikl hluboko do života církve. Je pravda, že císař Karel IV. hleděl své dobré vztahy k papežskému stolci co nejvydatněji využít k vlastnímu prospěchu, tím však jen stížil beztak svízelnou situaci. Tlak vyděračské soustavy se projevil ve všech zemích, podléhajících jeho vládě, a dolehl s krajní bezohledností právě na Čechy, kde více než třetina zemědělské půdy byla v rukou církve. Není tedy divu, že světští feudálové záviděli církevní hierarchii její statky a výsadní moc. Kněžské bezženství za- ručovalo totiž ustavičný růst církevních držav, kdežto panská 10