Novém Městě pražském, se souhlasem a s přispěním kanovníků pražské katedrály. Tuto klatbu vydal a slav- nostně vyhlásil Petr, kardinál diakon při římském koste- le svatého Anděla, ustanovený za soudce římským veleknězem Janem XXIII. Ten se bezmála po dva roky zdráhal povolit mým obhájcům a zástupcům slyšení, ačkoli se nemá odepřít ani židu, ani pohanu ani kacíři. Stejně se zdráhal připustit jakoukoli rozumovou omluvu pro to, že jsem se osobně na předvolání ne- dostavil, nebo přijmout shovívavě s otcovskou laska- vostí svědecké listiny pražské university, ačkoli byly opatřeny visutou pečetí a prohlášením veřejných notá- řů, povolaných k ověření jejich pravosti. Je tedy zřejmé, že jsem si nezasloužil, abych nesl potupnou známku vzdorovitého, protože jsem se ne- dostavil na předvolání k římské kurii nikoli z pohrda- vosti, nýbrž z rozumných důvodů, jednak proto, že na cestě na mne ze všech stran číhaly nástrahy, jednak proto, že mne učinila ostražitým nebezpečí, do nichž upadli jiní, jako bylo oloupení a uvěznění mistrů Stani- slava a Štěpána Pálče. Ti, chtějíce uposlechnout před- volání, byli v Bologni oloupeni o peníze a jiný majetek a potupně uvězněni. Jednali s nimi jako se zločinci bez jakéhokoli předchozího výslechu. Dále také proto, že moji zástupci byli odhodláni zavázat se u římské kurie ke zkoušce ohněm s každým, kdo by se chtěl proti mně postavit jako žalující strana. Dále také proto, že mého zákonného zástupce u zmíněné kurie uvěznili, třebaže, jak soudím, neprovinil se ničím. Dále také proto, poněvadž jsem byl milostí pana krále usmířen s pražským arcibiskupem panem Zbyň- kem svaté paměti. Smír mezi panem Zbyňkem a mnou i jinými mistry vyhlásili knížata a páni a královská rada s připojením svých pečetí s tím, aby pan arcibiskup 31