takže nelze blíže určit její vztah k musejnímu zlomku Legendy o seslání sv. Ducha. Obsahově musejní zlomek navazuje na zlomek Paterův. Text proužků jsem uveřejnil poprvé v LF 7 (82), 1959, na str. 104n.; uvedl jsem tam text paleografický i text s konjekturami. Šafaříkův zlomek Legendy o apoštolích (ApŠ) je pergamenový list, jenž je nyní uložen v knihovně Národního musea v Praze (sign. 1 Ac 49). Objevil jej r. 1846 P. J. Šafařík mezi odřezky ze starých rukopisů, které mu zaslal jeho známý antikvář. Pergamen je na několika místech proděravěn, jinak dobře zachovaný. Písmo je zřetelné, jen počátečních 11 veršů je téměř smazáno. Zlomek obsahuje vyprávění o apoštolech, Janovi (část), Matějovi, Mar- kovi, Filipovi a Petrovi (část). Zlomek byl vydán nejprve P. J. Šafaříkem (ČČM 21, 1847/1, 296n.) paleograficky i v přepise; dále F. Miklosichem (Chrestomathia palaeoslovenica cum speciminibus reliquarum linguarum slavicarum, Vindobonae 1861, 90—96) paleograficky (bez rozlišení s a ]); ve Výb. (2, 1868, 1—6) v přepise; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 158 a 160) paleograficky; ve VýbAk. (184n.) v přepise. Z dalších vydání uvádíme J. V. Nováka ukázku textu ve Výboru z literatury české (1, 1908, 9—11) v přepise. Durychův zlomek Legendy o apoštolích (ApD) je horní část pergamenové- ho listu, obsahující na každé straně dva sloupce textu, dole neúplné. Zlo- mek objevil r. 1788 Fort. Durych v tehdejší dvorní knihovně vídeňské na přídeští jiného rukopisu (sign. Theol. CCCCLXV); dopisoval si o nálezu s Dobrovským,35 jenž nález zlomku oznámil (Geschichte der böhmischen Sprache, 1791; Geschichte der Böhmischen Sprache und Litteratur, 1792). Zlomek je uložen i nyní ve Vídni v Národní knihovně (jako nepočítaný předsádkový list, vlepený do kodexu č. 4002 obráceně, rubem nahoru). Mezi zlomky Šafaříkovým a Durychovým je mezera nejméně jednoho listu, neboť v Durychově zlomku končí legenda o sv. Petru, jejíž začátek je v Šafaříkově zlomku; střední část legendy chybí. Durychův zlomek ob- sahuje pak ještě začátek legendy o sv. Jakubu Větším. Zlomek byl vydán J. Dobrovským podle Durychova opisu (Geschichte der Böhmi- schen Sprache und ältern Literatur, 1818, 103n.) paleograficky (často je tu otištěno místo s a naopak); V. Hankou (Starobylá skládanie 3, 1818, 251—255) v přepise; ve Výb. (1, 1845, 1143—1146) v přepise; F. Menčíkem (LF 6, 1879, 140—142) paleograficky; V. Flajšhansem (Nejst. pam., 162) paleograficky; ve VýbAk. (188n.) v přepise. Naše vydání vychází z fotografií rukopisu, ale opírá se i o přímé studium zlomku, za něž vděčíme doc. dr. J. Daňhelkovi. Na okrajích pergamenu je několik přípisků, nevztahujících se k textu legendy. V přípisku na rubu listu (u sloupce 2b) je uveden obsah latinského kodexu. Paterovy proužky č. 1—14 (LegP1-14) jsou zbytky pergamenových listů, 35 A. Patera, Korrespondence Josefa Dobrovského 1, 1895, 76n. 34