a vůli, podle onoho výroku žalmisty: »Ostříhá Hospodin ty, kdož jej milují, a cestu bezbožných podvrací« [Žalm 144, 20 a 145, 9]. Proto potom pan Karel ze všech svých sil miloval a bál se Boha a zasloužil si, aby byl povznesen k výsosti císařské. V beletrii srovn. povídku Fr. Kubky »Dina« (Karlštejnské vigilie, 1944, 110-119). 6. Vlastní životopis kap. 8 (první část). 1 Karel se rozloučil s otcem v Parmě 24. srpna a vypravil se do Čech. Viděl lépe než otec beznadějnost jejich postavení v Itálii a toužil se uplatnit jinde, doma. Snad jeho pozornost k českým zemím obrátil jeho kancléř Miku- láš z Brna, který zůstal po celá desítiletí jeho důvěrníkem i jako biskup tridentský, a poučil ho, jak si tam skupina mocných pánů přisvojila všechnu vládní moc a nezaručuje v zemi žádoucí pořádek a klid. Karel jel nejprve do Verony, kde ho přijali jeho někdejší odpůrci, Scalige- rové, s náležitou poctou a přes Trident se obrátil do Meranu. Tam se na počátku října setkal se skupinou pánů, vedenou vyšehradským proboštem Janem Volkem, nejvyšším kancléřem a vlastně i svým strýcem. S ním tam přijeli pan Petr z Rožmberka a Vilém z Landštejna, vůdčí předáci Vítkovců, mladý Jindřich z Lipé, tehdy hlava Ronovců, pan Těma z Koldic a Ota z Bergova. Spolu s nimi sjednal Karel s vévodou Jindřichem Korutanským novou smlouvu o urychleném splacení dlužných čtyřiceti tisíc hřiven, které Jindřichovi slíbil jeho otec, ale z nichž nezaplatil ani groše. Po krátké návštěvě u sestry Markéty v Landshutu vstoupil v posledních dnech říjnových jako mladý vyspělý muž na půdu Českého království, které opustil jako sedmiletý chlapec před jedenácti lety, a první cesta ho vedla k hrobu matčinu na Zbraslavi (o tom kronika Zbrasl. kron. III, 1). Zatím jeho otec opustil 24. října 1333 v Tridentu italské území a už se na ně nikdy nevrátil. Vynikající italský básník Francesco Petrarca, tehdy asi třicetiletý, vylíčil ho v umných hexametrech »jako lačného vlka, který se z výše Alp zahleděl na žírnou zemi, s jejími guirlandami rév, městy plnými mramorových paláců a přístavy plnými bohatství a vpadl do ní pod lživou rouškou míru s dravou vášní po moci a touhou po kořisti« (ČD II, 2, 571). Na tato slova asi zapomněl, když po dvaceti letech vyzýval Karla, aby ob- novil starou Římskou říši (viz čl. 37). 2 Markéta, zvaná Maultasch, prý podle odulých rtů. Po návštěvě hrobu matčina na Zbraslavi přijel Karel do Prahy dne 30. října 1333 a byl tam slavně přivítán. Ovšem měl potíže s ubytováním. Nejprve bydlil asi dva měsíce v domě své matky (asi dům »U Štupartů« blíže sv. Jakuba na Starém Městě, čp. 647-I), potom se přestěhoval na Hrad (o jeho stavu níže v pozn. 6). Král Jan se po návratu z Itálie vrhl ihned do nových zápletek váleč- nických i diplomatických. Chtěl rozšířit rodinné území lucemburské na úkor brabantského vévody Jana III. Ale do těch bojů zasáhl francouzský král 360