(česká koruna a český lev). Zato obrazy parvů se změnily. Nejprve český lev a sv. Václav byli vystřídáni obrazem české koruny a sv. Václava (asi okolo r. 1350, kdy patrně pomocí vlašských odborníků byla provedena první mincovní reforma Karla IV.). K pronikavější změně došlo na samém konci Karlovy vlády, zřejmě vydáním mincovního řádu 2. listopadu 1378, vlastně několik dní před Karlovou smrtí. Tehdy patrně byly staré parvi = haléře vyměněny za brakteátovité ražby dvojího druhu: za duté haléře, buď s obra- zem českého lva nebo české koruny. Druh těchto mincí byl donedávna pro Čechy zcela neznám. Brakteátový tvar znamenal zrychlení ražby jednostran- ných mincí, neboť jedním úderem bylo možno vyrazit několik těchto peněz. Proto je vydání jejich spojováno s dobou, kdy, jak víme, zvláště chudina se dožadovala dostatku drobných platidel. Karel IV. udělil mincovní právo i městu Chebu (r. 1349) a městům slez- ským (hlavně Vratislavi, kde se pak razily haléře s jeho jménem a s obra- zem českého lva a orlice), lužickým, hornofalckým (Laufu) i městu Heidings- feldu u Würzburgu. Pro některé jeho državy pak ani ještě neumíme ražby přidělit, i když víme, že se v nich za Karla IV. mincovalo. Ale i na říšských ražbách se objevovalo jméno Karlovo. Tam ovšem jako jméno císaře. Je tedy kaleidoskop Karlových mincí pestrý a opravdu bohatý. V listinách Karlovy doby se též uvádějí: vídeňská mince (Viennensis mo- neta), pasovská mince (Pataviensis moneta) a haléře (solidi Hallenses). Vídeňskou mincí jsou míněny vídeňské feniky, připomenuté poprvé r. 1203, ale ražené po r. 1189. Byly původně asi I1-lotové, sklesly kolem r. 1400 na 6-5 lotů čistého stříbra. Byla to jedna z nejvýznamnějších mincí středověku vůbec. V době Karla IV. byla poměrně dobrá a proto hojně napodobovaná, ale i prostě braná jako platidlo i v jiných zemích (např. velmi často v již- ním území Čech a Moravy). Podle vídeňských feniků byly zaraženy i české „peníze“, nummi, tj. jedna sedmina pražského groše, právě za Karla IV. Pasovskými jsou označovány feniky biskupů pasovských (někdy i: „denarii Patavienses“). Zhruba se rovnaly fenikům vídeňským. Jejich největší rozšíření spadá do 13. a 14. století. V Čechách se objevují v platech hlavně na jihu a západu. Hallenses (haléře) byly původně feniky říšské mincovny ve Švábském Hallu. V listinách se objevují okolo r. 1200. Obecného rozšíření dosáhly právě za Karla IV., kdy tak byly pojmenovány poprvé i drobné mince české (do té doby: parvi, malé peníze pražské). Em. Nohejlová-Prátová. 42. Nové Město pražské. Z Prospektu Praga Bohemiae Metropolis accu- ratissime Expressa. 1562. Dřevoryt J. Kozla a M. Petrle z Annaberku v Praze. Prospekt je v městské knihovně ve Vratislavi. Za str. 320 43. Karel IV. zpívá v Cambrai část vánoční mše. Ze starofrancouzského rukopisu „Les Grandes Chroniques de France“, o němž v pozn. k čl. 63. Z téhož rukopisu jsou i obrázky č. 44-47. 44. Pařížská městská rada vítá Karla IV. 45. Setkání Karla IV. a Václava IV. s francouzským králem Karlem V. 442