měšťané pisští, kteří vždy byli ghibelliny a na straně císařské, stali guelfy a proradci čili zrádci svaté říše. Potom se pan císař odebral do města, které se nazývá Pietra Santa, a vyřídiv tam říšské záležitosti, vrátil se s vítězoslávou 12 do Němec a potom na sladkou půdu rodné země; a při vstupu do města Prahy byl přivítán13 s radostí a veškerou slávou od duchovenstva i lidu. Téhož roku císař za svého pobytu v Miláně poslal do města Pavie slavnostní posly, mezi nimiž byl pan Bohuš, litoměřický probošt, rodný bratr pana Arnošta, pražského arci- biskupa, a dosáhl toho, že mu bylo dáno tělo svatého Vítal4 mučedníka, patrona Českého království, které tam po mnoho let odpočívalo v klášteře svatého Augustina, a přinesl s sebou ono tělo svatého Víta i četná těla jiných světců a jiné ostatky do Pražského kostela a ozdobil je zlatem, stříbrem a drahými kameny. Téhož roku založil pan císař nový klášter svaté panny Kate- řiny 15 na Novém Městě pražském a usadil v něm jeptišky řádu sv. Augustina bratří poustevníků. 41. Petrarkový výtky Karlovi po jeho odjezdu z Itálie Když jsi nedávno vstupoval na italské území a hranice na- šeho světa, přivítal jsem tě v duchu i-listem a nedlouho potom, byv od tebe pozván, i osobně. Také při odchodu tě provázím v duchu i listem. Jen v tom je rozdíl, že tehdy byl list i duch veselý, nyní však všechno je smutné. Ty tedy, císaři, získal jsi bez námahy a bez krve to, co tvůj děd2 a nesčetní jiní hleděli získat s obětí tak hojné krve a s tak velikými námahami, totiž urovnanou a volnou Itálii, otevřený práh města Říma, snadno dosažitelné žezlo, nerozbouřenou a mírumilovnou říši, nekrvavé koruny,3 a přece buď jako ne- vděčník za tak veliké dary nebo nezpůsobilý oceňovatel věcí to opouštíš a - ó jak veliká je to práce změniti povahu! — znovu se vracíš do barbarských království? Neodvažuji se ti jasně po- věděti, co mysl a věci vyžadují, abych nezarmoutil slovem tebe, kdož mě a svět zarmucuješ svým činem. Ne že bych byl tomu, kdo zasluhuje invektivy a satiry, povinen chvalořečí, nebo že 222