sáhlejší místnosti dozadu až k pokoutní uličce, která jej spojovala s nynější ulicí Konviktskou. Odtud se nevěstince šířily dále (Tomek II2, 177). 14 Stalo se to v císařově ležení před Fürstenwalde. 15 Bylo to 500.000 zlatých. Z nich Ota dostal hotově 200.000, které císař sehnal velikou berní a jinými dávkami v Čechách a mimořádnými platy od některých jihoněmeckých říšských měst; za 100.000 dostal Ota některá pan- ství České koruny v Horní Falci, za jiných 100.000 zlatých mu bylo zasta- veno několik říšských měst ve Švábsku a z posledních 100.000 mu byly za- ručeny 3000 kop grošů ročního úroku z Čech po dobu jeho života. Podržel také doživotně hodnost kurfiřta a arcikomorníka říšského; srovn. Palacký II, 509-510, Tomek II2, 67-68, Kalousek 104, 108. Karel IV. věnoval zvelebení Braniborské marky velikou péči, což uzná- valy s vděčností i doby pozdější. — O rozšíření zemí Koruny české Palacký II, 516. 16 O kaplích a oltářích v chrámě Svatovítském podrobně Tomek II2, 76, 82-91; o přenesení panovníků a biskupů tamže 91-93. - Tímto úsekem se končí vyprávění Beneše Krabice z Weitmile. A potom již nemáme u našich kronikářů o Karlovi IV. podrobnějších zpráv, tak ze- jména o zvolení Václava IV. za krále římského (10. června 1376) a o koruno- vaci jeho a jeho manželky Johany v Cáchách 6. července (Palacký II, 515-516, Kalousek 105-107) a o rozdělení zemí Koruny české mezi císařovy syny (Palacký II, 516, Kalousek 110-113). 60. 1 Vyprávění je vzato (s vynecháním některých částí) z latinského »Života Milíče z Kroměříže« v PDČ I, 403-430, kde je vylíčeno posledních dvanáct let jeho života (1362-1374). Autorem tohoto životopisu byl podle F. M. Bartoše (Katalog výstavy pomníkového modelu Milíče z Kroměříže od 14. do 25. dubna 1956) Milíčův příbuzný Štěpán z Kroměříže, který Milíče provázel na první cestě do Říma r. 1367 a také do Avignonu. Po návratu odtud napsal pro své druhy Život Milíčův. Roku 1380 byl vikářem u sv. Haštala, potom oltářníkem u sv. Víta, což vyměnil r. 1397 za michalskou faru na Malé Straně. Roku 1403 si ji vyměnil za faru v Dolních Jerčanech (v okrese jílovském). To je poslední zpráva o něm. 2 O Milíčovi podrobně Palacký III, 20-26, Tomek III2, 295-316, Fr. Loskot v uv. knize a úvod str. 67-68. O jeho životě před činností kazatelskou není mnoho zpráv. Narozen v Kroměříži (snad v dvacátých letech 14. století), nabyl tam prvního vzdělání a vyššího asi na katedrální škole při biskupském chrámu v Olomouci. Hod- ností universitních nedosáhl. Po ukončení studií vstoupil do kanceláře mo- ravského markraběte Jana a odtud byl po letech povolán do kanceláře Kar- lovy; kdy se tak stalo, s určitostí nevíme. Podle zachovaných listin byl tam od polovice r. 1358 do začátku r. 1360 jako registrátor, do polovice září 1360 jako korektor a od listopadu 1360 do 7. října 1362 jako notář. Na přímluvu jeho představeného, císařského kancléře a biskupa Jana ze Středy, nařídil papež 408