XXXI. V Liliové ulici. — Č. p. 211. Klášter sv. Anny. 7 jich vychování a ku pomoci ouředník náš v Tejně z důchodu ungeltního našeho, kterejž se nám od- tad schází, každého roku dvadceti k. gr. č. vydá- val —- a to do vuole naší —. Dán na hradě Praž- ském v sobotu na den Moudrosti I. 1558. 48. 1567, 28. srpna. Rukop. č. 2012 f. 356. Zveden jest ouředník panny Lidmily Limlové, pře- vory SV. Anny, v vinici Jana, Senkyre z Ujezda, na Petfin na Venećku ležící pro X gr. ouroku. Stalo se ve čtvrtek na zejtří sv. Rufa. 49. 1567, 3. října. Rukop. č. 1049 f. 102. (Svědomí mezi Voldřichem Ambrože vačkáře synem od Ho- ry Kutny, a Jiříkem, mlynářovým synem z Kře- šic.) Act. pridie Francisci. Václav kovář ze vsi Měcholup, poddaný paní Johanny Čečkovy: Když jsou jeli synové toho vačkáře od Hory dva, skrze Měcholupy, zastavili jsou se před mou kovárnou, volali na pivo. A já jim kázal vynésti piva a Vo- háňků bratr z Hostivaře byl jest u mne na pití, ví- tal se s svým bratrem, kterýž je vezl. Tehdy ten jeden mládenec dí tak: Co jest to tvůj bratr? A Voháňka dí: Jest bratr můj vlastní. Tehdy ten mládenec vzav hrst peněz, což mu se líbilo, i dal je tomu bratru jeho. — Dorota, Václava kováře z Měcholup žena: Když sou jeli mimo naše, šen- kujeme pivo. 1 kázali sobé piva vynésti a Vohán- ka, bratr formana jejich, vyjde a žádá, aby mu dal některý peníz. A forman řekl tomuto mladý- mu: Medle dejte mu některý groš, vyrazíte sobě na fufe. A on nabravše hrst dal jemu. Bartoň Voháňka z Hostivaře: Bylo tak, rok minul, přišli k nám do Hostivaře Voldřich a já vo- ral, měl sem tehdáž pět koníčků. I poslali pro mne, abych je vezl a sjednal fůru. I kázali mi se zastaviti v Měcholupích Malejch před krčmou a kázali vynésti piva za krajcar. Vyšli tu sousedi měcholupští i rychtář, dávajíc nám niti. Potom ptal se mne rychtář, daleko-li mám jeti. Pověděl sem, Ze až do Uhlířských Janovic. I stavili sme se v Michovicích a byli sme tam noclehem; ká- zali jísti dosti strojiti a šli s námi, Jíra sám druhý, až do Michovic. Potom když se najedli a dobrý vuole poměli. šel Voldřich ležet a schoval peníze za pludrhuzny pod podušku pod hlavu. Neb sem tu stál a řekl mi: Medle, vozko, nezaspavej. Ja řekl: Nestarej se, nezaspím. Potom na ráno šel sem od koní do světnice a on již vstal, řekl mi: Jižt jsou mu měšec přetřásli, víš-li o tom co, voz- ko. Já řekl: Nevím, však sem já ležel na kočím, jakž jste mi kázali. I řekl: Medie, hospodáři, kdo jsou tu byli, ať nikam nechodí, nežť se přehledají. l optal se: Kde jest ten Jíra. Já řekl: V domu stojí. On prej: Kaž mu nahoru, jdi pro něj. Já šel a on jde za mnou nahoru a když měl do světnice vkročiti, zeptal se kde jest Jíra? A on prchl. Já běžel za ním až skrz kovárnu a tovaryši řekli: Však běží. Byl tu les, nemohli sme ho viděti, vsedli sme na koně a co sme měli v lese viděti, vrátili sme se zase. Jiřík, syn Václava kováře z Měcholup: Dal mi peníze Jíra mlynářů z Křesic přišedše ke mně u večír. Já sem se ho ptal, čí isú to peníze byly, on jest mi pověděl, že jsou paní Kundratický za pivo. Potom pravil, že by koupil vepře jednoho nebo dva, kdyby se mu trefilo. — Mikuláš Máša z Michovic: Přijel sem z Kouřima toho času a oni u mne dobrou vuoli měli okolo tří neb čtyř hodin na noc z jarmarku, přisluhoval jim Jíra, mlynářuov syn z Křesic, a Jíra kovářů z Měcholup. I když- vstali, pohřešil Voldřich peněz, že jich nemají. I šel Jíra se umejvati a kovářů pozuostal v světnici. l řekl, jdi pro Jíru. Měli se přehledávati. A oni obadva prchli, běželi skrze můj verštat, výheň ko- várskü. Jan Čeček: V paměti mám, když panna pře- vora od sv. Anny dožádala se mne, abych k pře- slyšení Ambrože vačkáře od Hory stížnost jeho přeslyšel, žalobu vedouc, aby panna převora Ji- říka z Křesic, poddaného svého, postavila a jím se ku právu ujistila, oznamuiíc, Ze jest poddanei panny převory Jiřík, mlynářů syn z Křesic, vzal synuom jeho okolo 80 k. m. A on když do vězení od panny převory dosažen byl, tomu jest odpíral. A já sem na něho dotázku učinil. aby mi pravdu pověděl, jestli jest to učinil. Pověděl, že jsem ne- vzal, a by měl hned na smrt jítí. Já mu katem hrozil, aby radši pravdu pověděl. On vždy pra- vil, Zé jest nic nevzal. Jakż pak Ambrož vačkář pravil, že jest Jiřík utíkal, týž sem se jeho dota- zoval, utíkal-li jest, on oznámil, že neutíkal než po svý potřebě, kde mu potřebí bylo, že jest šel. A dále oznamoval Ambrož vačkář, že jistý potah iná, že jest mu 7 k. Jiříkovi z Křesic na právě sta- vil. Já sem se Jiříka dotazoval, jsou-li to peníze kradené, aby mi pravdu oznániil. On mi Jiřík oznámil, že peníze kradené nejsou, než že jsou za pivo složené a Ze paní Hrzkovy Jiřík za pivo jest dlužen, a Ambrož vačkář mi je stavíl. Dále sem slyšel od Absolona vačkáře, že jsou Ambro- Ze vačkáře synové jemu v domu jeho Absolona vačkáře víc než sto k. ukradli a smlouvou skrze přátely že mu Ambrož vačkář zase dáti má za syny své 80 k. m. Jan Maštalka, rychtář ze vsi Petrovíc: To vím, když stonal Jíra mlynář [syn někdy Šťast- ného mlynáře z Křesic], požádal nás k tomu kšaf- tu, že kšaft dělal. Pravil, že jest dal Jírovi ko- vářovýmu 7 kop míš. 9 gr. schovati, a pravil, že jsú byly ty penize paní Kundratický za pivo. Prosil za to, jestli by ho P. B. neuchoval, aby žádnému nebyly vydány než paní Kundratický, že jest za její statek. (Tak vypovídali i Jakub Ví- tů, rychtář z Měcholup a Jan Pyšů, rychtář z Křesic.) 50. 1568 — Rukop. č. 2012 f. 426. Jakoż jest nevole vznikla mezi nábožnými pannami klá- štera sv. A. a slovutným Kodrem od měnů o ce- stu k vinici nad Radlicemi ležící, o kterúž jistá vejpověď učiněna a ta vrchním právem nyní re- formována jest, takže on Harcl té cesty svobodně užívati má k té vinici své, z které dotčenému klá- šteru ročního platu I k. LV gr. m. platí. Stalo se v sobotu po sv. Vincenci. 51. 1570, 10. července. Desky zemské větší č. 17. f. B 27. Jan Řepík z Hornosína, měštěnín St M. Pr., přiznal se, že plat svůj komorní roční, ho- lej a věčnej, totiž 3 s. gr. č., kterejž jest měl na dědinách ve Všechromích, na vsi celé — a na dvorcích kmetcích — jakž někdy Metějovi Řepí- kovi, otci jeho, dsky v kvaternu trhovém ve čer-