XXXI. Ulice Karoliny Světlé. Ještě jmíti budu, na všecky společně rovnými dily. Však aby synové moji byli povinni takto se zacho- vati, iakž níže o tom poroučím: Předkem, jakož má při mně uroz. paní, pí. Alena z Lobkovic, man- želka má nejmilejší, věna svého půl třetího tisíce k. gr. č., neb což jest po ní imenováno, to jest mnč vše zouplna vyplněno; k takové sumě z lásky man- želské a pro její ke mně ctné a šlechetné chování nad též věno přidávám jí půltřetího sta k. gr. č. A dále i v tom ji takto opatřuji, aby se manželka má milá ihned po smrti mé ve dvůr Políčany po- plužní s poplužím, s lukami, i v jiné všelijaké svršky a nábytky, kteréž při témž dvoře jsou, totiž vobiii, což by koli těch, buď nemlácených i sutých na podlahách i na poli, bylo osetých, šest klisen, čty- rymecítma krav a hospodářského vola, s vozy a jiným vším nádobím, což k hospodářství náleží. Ves Poličany, což tu mám, s polovicí podacího v Lanžově, ves Třeběhošť celú, ves Zdobín, ves Trotinu, což tu mám, s dvory kmctcími a platy, kurmi, robotami, ospy i s jínými všelijakými povinnostmi, v les Pí- sek i v jiné lesy k týmž vesnicím náležející, v ryb- níky, potoky a vodotočiny, kteréž k tomu dvoru a jmenovaným vsem od starodávna náleží a jakž toho všeho sám sem v držení a užívání byl. Ovšem nic nevymienujíc. Svou mocí aneb s komorníkem pražským uvázala a toho všeho statku. což k němu náleží, v témž věně i co nad věno jest, čehož suma půltřetího tisíce a půltřetího sta k. gr. č. učiní, držeti a až do smrti své užívati. V čemž jí žádným vymyšleným způsobem od synův mých ani od žád- ného člověka žádná překážka činiti se, ani jejich všelijakých věcí žádným vymyšleným způsobem žádný pečetiti nemá. Však jestliže by manželka má milá, pí. Alena z Lobkovic, téhož jmenovaného statku v témž věně svém, tak jakž tuto řídím, v držení a užívání býti nechtěla a že by se jí toho přijíti nevidělo, nýbrž že by sumu svou míti chtěla, tehdy bude moci synům mým, jakožto držitelům statku, listem aneb jakž by se jí koli vidělo, půl leta napřed věděti dáti a oni budou jí povinní takovou sumu věnní i což jí nad vé- no přidávám, při vyjití toho polouletí napřed věděti daného zouplna vyplniti a dáti, a ona paní Alena z L., přijma takovou sumu svou, bude a jest povinna takového všeho statku s těmi svršky a nábytky, kteréž při témž dvoře, jakž nahoře do- tčené jsou, bez odpornosti synům svým postoupiti. Pakli by do smrti své téhož statku v užívání byla, tehdy po smrti její takový všechen statek niá zase na syny mé i s těmi svršky připadnouti. Než s Sumou svou i s jinými věcmi svými, což se jí a jak koli líbiti bude, má moc činiti. Nadto výše budou povinni držitelé statku Miletínského jí paní Aleně z Lobkovic, dokudž by téhož statku u věně v držení byla, každého týhodne jeden sud piva do- brého a jeden sud patok z pivováru miletínského vydávati. Než piva do těch vesnic aá krčem nemá odiinud bráno býti, než z pivováru miletínského. Ale krčmáři z týchž vesnic. kteří ta piva budou bráti, budou povinni jí paní Aleně z téhož piva po- sudné dávati. Též čtyry koně plesnivé s nádobím a dva vozy, jeden malý, na kterémž jezdívá, a dru- hý nový vůz kožený, který sem v Hradci udělati dal, se vším, což k týmž vozům náleží, jí paní Aleně odkazuji. Tolikéž klínoty i jiné všelijaké (Proti sv. Anně.) — Č. p. 208c. 45 svršky a nábytky, to což jejího jest, i také od vše- lijakých pláten, vinutých i ložních šatův, ubrusů, ručníků, servitů, což jest sobě, jsa hospodyní, na- chovala a nadělati dala, to jí všechno má zůstati. A žádný jí v to vkračovati ani žádné překážky činiti nemá a moci míti nebude. A Hanuš Rumler, písař miletínský, ten má k ní, paní Aleně z L., vždycky a každého času, když by koli pro něho raden a pomocen býti. A které sem jí lidi pod- dané své, mužského i ženského pohlaví, zhostil a dal, ti jí mají podlé takového dání zůstati Také tomu chci, aby synové moji mladší, kteréž nyní spolu máme, neb jestli by jich nám P. B. více dáti ráčil, při manželce mé milé pí. Aleně, jakožto při pí. mateři své vlastní, až do vůle její zůstali a mi- mo vůli její aby jí bráni nebyli. Však na vycho- vání aby na jednoho každého syna, dokudž by při paní mateři své byl, každého roku po třidcíti k. m. pí. Aleně, mateři jich, od držitelův statku mého, počnouce hned ode dne smrti mé, vydáváno bylo. A když by čas jich přišel, že by tíž synové moji měli k učení dáni býti, tehdy paní mátě jich, pí. Alena z L., toho ničehéhož, což by jim k dobrému bylo, aby neobmeškávala. ale s radou p. Jiřího z Lobkovic, nejv. sudího království Českého, p. Ji- řího z Martinic a na Smečně, p. Kryštofa z Lob- kovic a na Tejně Horšovském, nejv. kamrmeijstra téhož království, p. Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušicích, purkrabie kraie Hradeckého, p. Kryštofa Bukovského z Hustiřan, iakožto pp. šva- krův mých zvláště milých, ty syny mé k učení se dávali (neb se jim v tom ve všem důvěřuji), tak aby, jsouce v dobrém vedeni., ke cti a k chvále P. B. a při víře svaté křesťanské pod dvojí způso- bou aby se drželi, a k tomu nejináč, než což jest pobožného, dal vésti. K nim napřed psaným pp. švakrům té důvěrnosti jsem a za to žádám, že týchž synů mých mladších, jakožto přátelé krevní, v čas potřeby jich radou a pomocí svou spolu s pí. manželkou mou milou, pí. Alenou z L., neopustí. A což by koli jakého nákladu, když by tak k učeni kdekoli dáni byli, zapotřebí bylo, to aby vedlé uvážení a dobrého zdání těch panův z dílův svých dáváno a na ně nakládáno bylo. Nebo dílové jich ti mají vedlé zřízení zemského při nejstarším synu mém a bratru jich zůstati a opatrováni až do let jich rozumných býti. O dcerách mých starších, kteréž mi s neb. pí. Kateřinou z Chlumu a z Košmberka P. B. dáti rá- čil, o těch takto poroučím a kšaftuji: Jestli by která z týchž dcer mých k místu a vdání s radou pánův a přátel krevních a bratří svých po smrti mé přišla, aby po jedné každé z nich synové moji léta mající, i na místě jiných let nemající, z statku mého pět set k. gr. č. imenovali a dali, a k tomu výpravu poctivou i veselí svadební učinili. A do- kudž by výš jmenované dcery mé, k místu a vdám nepřišly, ty aby buďto při Janovi, synu mém nej- starším, byly; pak-li by která při kterém jiném synu mém a bratru svém bytnost míti chtěla, ta toho bude míti vůli, a nejstarší syn můj nemá jí toho hájiti. Však při kterémžkoli z nahoře psaných bratří svých která bude, aby, jsouc při něm pocti- vě chována a oděvem, i všemi potřebami opatro- vána byla. Ta suma výš psaná, těch 500 k. gr. č.,