XXXI. Zlatá ulice. — Č. p. 215. Václav. A pravil několikráte Tomáš před radou, že sobě toho dovede, že Václav bude psancem, a což na něj požaloval, že se k tomu ke všemu při- zná. — Ondřej Štancer Prostějovský, služebník panský: Tomáš mnohokráte, dokud písařem byl při úřadu rychtářským, když zmínku o Václavov: Libockým činil, z strany záští a nevole, kterouž mezi sebou měli, říkával, že jeho Václava z sebe zsadí a před ním pokoj udělá. l to sem slýchával od Šlemera mluviti před radou, že [Václav] jest psanec, ano i vyznání Stěpána Bubeníčka mně ukazoval, ale já, když mi po tom nic nebylo, pře- četši je zase sem je navrátil. Castokrát pak to od Václava i Tomáše sem sleichal, že se spolu důtkli- vě mezi sebou haněli, ano i šelem jeden druhému nadávali. Jednoho pak času za úřadu p. Prunara v neděli přišedše on Václav do světnice, dokud rychtářem byl, k tomu stolu, na kterém sklenice stály, když sme se o Šlemerovi zmínili, že tu byl nyničko, že jest odešel, tehdy Václav s hněvem: Ten šelma a lotr, on zví dobře, jak já s ním zejdu. Což slyšíce to spolubratři moji ieho z toho ně- který z nich trestal, nepamatuji kdo, aby mu to v voči mluvil a ne před námi. Jinejch pak časuov, když se spolu vadili, dosti jeden druhého hanlivě dotýkal, ale já jsúc přítomný, když mně po tom nic nebylo, šel sem odtud. Marta, Martina Javolickýho manželka: Když sem jednoho času potkala Šlemera na rynku, řekla sem mu: Voč se pak vždycky soudíte? A on řekl: O to, že jest lotr, zloděj a psanec, že sobě toho dovede, že p. Václav Čeček za psance a zloděje zuostane. — Pavel Fisel z Paumberka: vyznal, Ze l. 86. v neděli po sv. Dorotě v domě p. Adama šmukýře [č. p. 3-1) v přítomnosti p. cís. rychtáře Še- bestiana Agrykoly a paní manželky jeho oc Ze by Šlemer o p. Václavovi Libockém mluviti měl, že jesti šelma, lotr a že sobě toho dovede, že z něho psance udělá, já pak na mále, na mnoze v týmž příbytku a toho dne sem od něho nic neslyšel. — To sem slyšel, když toho Bubeníčka na Malý Straně zmučili, že jesti v mým příbytku oznamo- val, že to vyznání Bubeníčka všecko se vztahuje na Václava Libockýho. A tolikéž sem slyšel od p. Jana Mydláře z Malý Strany, p. švagra jeho Václava, že jest mi mluvil, že jesti při trápení byl a ten jistej Bubeníček jemu Václavovi mluvil: Pane Václave, však ste vy ty penize pobrali a sâzeli ste je na lůžku. A on Libocký Ze jesti proti tomu : řek: To pravdy nemluvíš, sázel sem je sobě na rukou a proto nelibost mám od p. Jana, švagra svýho, že sem při tom trápení byl, ale já na to nic nedbám, by se třebas mýho vlastního bratra do- tejkalo, aby se ta pravda mohla vyhledat. Adam šmukýř: Léta tohoto 86.. dne nepama- tuji, přišel ke mně J. Mti Cé p. rychtář s paní man- želkou svou a s Albrechtem varhaníkem, měl sem tehdáž víno na čepě; bylo okolo tří neb čtyr hodin na noc. A on p. rychtář pravil, že dán (?) pospolu od p. Bartoloměje Kyliana, že mne nemoha po- minouti, mne že navštěvuje. A Šlemer byl tu taky. Abych měl co slyšeti, že by měl něco o p. V. Li- bockým mluviti, já sem nic neslyšel — než jed- noho času Šlemer přišel ke mně k krámu a řek mi: Víte-li co, nyníčko zmučili toho Bubeníčka a seznal na p. V. Libockýho rychtáře, že by měl 31 vzíti ten jistej Bubeníček ňáký peníze a dáti p. rychtáři. — Jednoho času nedávno, když sem šel s mou manželkou k Václavovi Šípeckýmu (má pří- bytek svůj naproti p. V. Libockýmu), dělal nám úáký klobouky, a když sme zase od Václava šli, tehda uhlídal sem p. V. Libockýho, že vykoukal z vokna, a já řekl manželce svý: Poďme k němu, aby nás z toho svědomí propustil, poněvadž ne- víme o ničemž nic nebo bylo v noci, ty's tu nebyla. | šli sme nahoru k němu a byl tu taky u něho p. Bejšovec ňáký, a žádali sme ho, aby nás z ta- kového svědomí propustil. A p. Bejšovec se taky přimlouval a ptal se, oč by to bylo. A p. Václav oznámil, o ňáký nářek poctivosti. l nechtěl nás propustiti. A p. Václav řek: Já se tomu velice divím, že někteří pp. radní s takovým lotrem vob- cují a chodí, že nepřijde než na řebřík. Jan Vančura švec [z domu na břehul: Václav Libocký rychtář přišel k mýmu pokoji s svou če- ládkou. Byl sem doma, než má manželka nebyla doma, šla pro truhlu, v který nebožku Annu Hen- dryšku položili. Řekl p. Václav rychtář, mám prej poručení od p. hejtmana, abych na takový šaty pohleděl, který pozuostaly po Anně Hendryšce LVlašce], muchejrový mantlík a šorcpele muchej- rem podšitej. Než v tom mantlíku nebožka byla umřela, měla morní bolest. A má žena když přišla s tou truhlou, nechtěla jemu odevřít, plakala. Když ona tak plakala, nechtěla jemu toho ukázat niče- hehož a on řek, že jemu páni větší věci věří nežli to jedny, abychme mu to vokázali. A má man- želka přinesla a vokázala mu to a on vydřel jí ty šaty a dal jí políček. A já řek p. rychtáři: Ne- bitež ji, když ste právo. A on šel s těmi šaty pryč. Duchek. Kmentovej: Byl sem na víně u p. Adama šmukýře s p. V. Libockým, rychtářem městským, dal sem za deset žeidlíků vína, zapla- til sem za něho i za sebe. V tom sa vopilej šel sem do příbytku svýho a p. rychtář vidouc mne opi- lýho šel za mnou s pacholetem neb služebníkem svejm. A já sem stál s ňákou osobou při přítom- nosti manželky mý a kuchařky a kuchtíka, kterej stál s lucernou. Tekdy p. rychtář hned mne uhodil žílou, pravěci, že bych měl zlý skutek způsobiti s tou jistou vosobou, bil, pral bez přestání vždy- cky a: Poď zrádce, lotře do vězení. A manželka má jesti řekla: Nebite p. rychtáři, však je vám nic neublížil A on jesti ní strčil, až na krám upadla. A potom přivedši mne do vězení, bil mne jest v vězení ještě více, že sem nechtěl od sebe váčku dáti, až ho Důra biřiíčka vokřikla: P. rychtáři, nemáte bíti, když jest v vězení. A tak hnedky ode mne váček vzal, stočivše pás okolo něho pod paži sobě strčil. Na ráno kázal mne v sobotu pu- stiti. A já sem k němu chodil, aby mně takový váček zase navrátil, v kterémž jest bylo přes 20 kop. m. a sekryt zlatej, tři kroužky zlatý. A on jest mi to za odpověd dal, abych se spokojil. A já nemohši toho pominouti, co se mi tu bezprávně od něho stalo, suplikoval sem naň do rady a páni ráčili mu v tom najíti, aby mi zase navrátil do slunce západu, čemuž on zadost až posavád ne- učinil, než sekryt zlatej p. Tomáš Grof mi z rady vynes. A trefilo mi se, když sem chodil po rynku, když někteří páni přátelé řekli, navrátil-li jest zase mi a on jesti p. rychtář mluvil: Co mu mám vra-