346 9 lichvu škola Milíčova a zejména Jakoubek ze Stříbra, který proti nim neohroženě vedl nekompro- misní zápas až do smrti, a s ním i táboři (srv. výše kap. 2, pozn. 1, a u J. Pekaře I, str. 108). I v požadavcích článku 12 o boření klášterů a ničení obrazů šel Jakoubek s tábory, ale zůstal v tom i v jiném mezi univerzitními kolegy osamocen. Souhlas s tábory v této věci Jakoubek asi neváhal projevit. To nejspíše zadrželo kronikářovo pero, když měl přiznat, že tak učinil mistr autority tak veliké, jako byl betlémský kazatel, s nímž však v této věci M. Vavřinec nemohl souhlasit. 347 53 2 3 5 6 Při kostele sv. Petra a Pavla na Zderaze, který se připomíná již r. 1125, byl založen r. 1190 klášter křižovníků strážců Božího hrobu (nosili na černém rouchu dvojitý červený kříž). Patřil k nejbohatším klášterům; měl veliké majetky v sedmi obvodech v Čechách (v Hněvině Mostě, na sev. Plzeňsku, u Nymburka, u Trutnova, u Horažďovic a Sušice, u Vysokého Mýta a u Prahy) a v Praze vlastní statky (vinice) a platy z domů. R. 1393 za Václava IV. byl znovu stavěn. Po r. 1419 zbyly z jeho roz- sáhlých budov jen rozvaliny. Klášter sv. Klimenta u Karlova mostu, do něhož se přestěhovali r. 1232 dominikáni (bratří kazatelé, praedicatores) z Poříčí, byl rozsáhlý klášter, v němž se konaly i sněmy a jiné schůze. 10. srpna. O klášteru zbraslavském srv. výše, kap. 18, pozn. 2. VPDČ V, str. 399 upravil J. Goll toto místo takto: „recepto sigillo civitatis antiquis consulibus vzav městskou pečeť starým konšelům“, kdežto všechny rukopisy mají: „recepto sigillo civitatis antique consulibus = vzav pečeť Starého Města konšelům“; stč. překlad má jen: „vzav pečeť Sta- rého města Pražského“. Předmětem sporů mezi tábory a pražskými mistry, jimiž kronikář odůvodňuje odchod táborů z Prahy, byl, jak se zdá, také táborský požadavek, aby se husité odtrhli od římské církve volbou vlastního biskupa a tím přetrhli poslední svazky s ní. O tom čtyři projevy, vzešlé z této diskuse a otištěné F. M. Bartošem Artik.2, str. 76—78, k tomu i jeho Husitství a cizina, str. 165—166. 23. srpna. Na Blaníku, o kterém tu píše kronika závěrem, bylo staré hradiště a r. 1404 se tam připomíná hrad (R. Urbánek, v ČSPSČ 26, 1918, str. 29). 8 54 2 3 6 Vypsání o táborech, které tu vkládá Vavřinec do kroniky, vrací se částečně ke kap. 16 a doplňuje ji cennými podrobnostmi. J. Pekař II, str. 221, pokládá je za samostatný spis, který podle něho za- hrnuje ještě kap. 61 a byl prý napsán nejpozději v zimě 1420—1421. Avšak Pekař se nepokusil ani dohadem vyložit, co přimělo kronikáře k tomu, aby se chopil pera právě tehdy, a zjistit aspoň nějaké stopy po takové úpravě. Daleko přirozenější je vysvětlovat si vznik vložky tím, že Vavřinec došel k závěru, že to, co napsal o táborech, vyžaduje doplnění, a že se rozhodl tento nedostatek napravit. Hora Tábor, dnešní vrch Burkovák u Nemějic. Překládám podle čtení rukopisu: fastumque proti čtení Gollovu (PDČ V, str. 401) statumque. Překládám podle konjektury C místo cum. J. Macek I, str. 243, pozn. 160 správně poznamenává, že k číselným odhadům kronikářů je nutno stavět se skepticky; číslice 42 000 naznačuje jen nebývale veliký a současníky ohromující počet poutníků. Stč. překlad přidává: „dvě a dvě“. Kronikář uvádí vesměs místa z jižních a jihozápadních Čech: Netolice jižně od Vodňan, Heřmaň u Písku, Ústí Sezimovo, Janovice buď nad Úhlavou, nebo Vrchotovy (na Sedlčansku). O poutích na hory a na Tábor srv. podrobný a důkladný výklad J. Macka I, str. 234—245 a 298 až 301. Podle něho (str. 241) dá se těžko srovnat se skutečností Vavřincovo tvrzení, že přímým po- pudem k poutím na hory bylo v Bechyňském kraji přijímání pod obojí způsobou. Vavřinec ovšem