z 429 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
Husitská kronika
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
Píseň o vítězství u Domažlic
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
M. Vavřinec z Březové a jeho dílo
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
Vavřinec z Březové jako básník
317
318
319
Poznámky k Husitské kronice
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
Poznámky k Písni o vítězství u Domažlic
379
Poznámky ke studii Vavřinec z Březové
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
Věcné vysvětlivky
390
391
392
393
394
395
396
397
398
Hlavní prameny a literatura
399
400
Seznam zkratek
401
Seznam vyobrazení
402
403
404
405
Rejstřík osob
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
Rejstřík míst
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
Obsah
429
Název:
Vavřinec z Březové, Husitská kronika - Píseň o vítězství u Domažlic
Autor:
Bláhová, Marie; Čapek, Jan Blahoslav; Heřmanský, František
Rok vydání:
1979
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
427
Počet stran předmluvy plus obsahu:
427
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 9: Husitská kronika
- 278: Píseň o vítězství u Domažlic
- 305: M. Vavřinec z Březové a jeho dílo
- 317: Vavřinec z Březové jako básník
- 320: Poznámky k Husitské kronice
- 379: Poznámky k Písni o vítězství u Domažlic
- 380: Poznámky ke studii Vavřinec z Březové
- 390: Věcné vysvětlivky
- 399: Hlavní prameny a literatura
- 401: Seznam zkratek
- 402: Seznam vyobrazení
- 406: Rejstřík osob
- 418: Rejstřík míst
- 429: Obsah
Strana 321
320
321
2
3
5
kalicha, ČKD 1911 a 1913; F. M. Bartoš, Počátkové kalicha, ČČM 1922 a 1923. Husitství a cizina,
str. 59—107, Čechy, str. 395—399; J. Goll, Chelčický a Jednota bratrská v XV. stol. Vydal a úvod na-
psal K. Krofta. Praha 1916, str. 294. K. Krofta, Duchovní odkaz husitství (sestavil J. Borovička),
Praha 1946, str. 73. Čechy do válek husitských str. 123, 138, Z. Fiala, Předhusitské Čechy, str. 371nn,
Přehled názorů na přijímání z kalicha podává J. Nechutová, Místo Mikuláše z Drážďan v raném re-
formačním myšlení. Příspěvek k výkladu nauky. Rozpravy ČSAV, ř. spol. věd, R. 77, sešit 16.
Praha 1967, str. 9.
Ve vratislavském rukopise kroniky Vavřince z Březové je původství myšlenky přijímání z kalicha
přičítáno Petrovi z Drážďan (srv. přípisek pod čarou) zřejmě podle tvrzení Eneáše Silvia Piccolo-
miniho v jeho České historii z r. 1458, kap. 35. Podle něho Petr Drážďanský z Míšně, který s jinými
Němci krátce předtím opustil Prahu, když byl pro valdenské smýšlení vypuzen z vlasti, uchýlil se
opět do Prahy jako do útočiště kacířů a vyučoval tam žáky. Tam prý upozornil Jakoubka ze Stříbra,
který kázal u sv. Michala, na omyl o přijímání svátosti oltářní pod jednou způsobou, protože je
u Jana evangelisty, nejmilovanějšího apoštola Kristova (6, 53), nařízeno přijímat pod obojí způso-
bou. Na tento podnět prý Jakoubek prozkoumal staré knihy svatých doktorů, zejména Dionysia
a Cypriána, a když tam našel schválení přijímání z kalicha, začal na kazatelně v kostele sv. Michala
vyzývat lid, aby nezanedbával toto přijímání, bez něhož nemůže být nikdo spasen (srv. F. M. Bartoš,
Husitství a cizina, str. 65n). Kdo skutečně „objevil“ přijímání z kalicha, není známo. Není vylou-
čeno, že na tento obyčej východní pravoslavné církve upozornil Jakoubka ze Stříbra M. Jeroným
Pražský (srv. Z. Fiala, Předhusitské Čechy, str. 374), není ani vyloučen vliv valdenství (srv. J. Ne-
chutová, Místo Mikuláše z Drážďan... str. 9). Monografii o Petrovi z Drážďan napsal D. Girgensohn,
Peter v. Pulkau u. die Wiedereinführung des Leienkelches, Göttingen 1964.
Zprávu o tom, že téhož roku mistr Jakoubek začal s mistrem Petrem z Drážďan podávati laickému
lidu pod obojí způsobou, má také Chronicon Universitatis Pragensis, PDČ V, str. 580
Počátků boje o kalich se zúčastnil též Petrův bratr M. Mikuláš z Drážďan, Němec, kazatel
u P. Marie Na louži. Po vydání Dekretu kutnohorského se vystěhoval z Prahy. Když byl pro kacířské
učení vypuzen z Drážďan, vrátil se a působil na německé škole, kterou v 1. 1411—1412 zřídili
mistři Petr z Drážďan a Fridrich z Eppinge v domě českého národa na univerzitě („U černé růže“
Na příkopě). Byl to učený kněz a znalec církevního práva. Jako kazatel (pravděpod. u sv. Michala)
byl smělý mluvčí pražské chudiny a ostrý bojovník proti zesvětštělému kněžstvu. Ve své kritice
šel dále nežli Hus a dospěl až k chiliasmu (srv. níže). Byl obviněn z kacířství, což ho donutilo k od-
chodu z Prahy. Pokusil se ukrýt doma, ale byl vypátrán a asi r. 1416 upálen v Míšni. O něm srv.
J. Sedlák, Mikuláš z Drážďan, Praha 1914, J. Pekař I, str. 10—15, F. M. Bartoš, Husitství a cizina,
str. 67—71, 74—79, 125—153, J. Macek, Husitské revoluční hnutí, str. 64—66, Tábor I, str. 191 až
196, J. Nechutová, Místo Mikuláše z Drážďan..., Z. Fiala, Předhusitské Čechy, str. 376.
V lat. originále je Jakoubek označen jako „sacre theologie baccalarius formatus“. Termín „forma-
tus“ se v stč. překládal výrazem „dokonalý“, německy Hus (V. Novotný, Korespondence, str. 194,
č. 77) o sobě pravi: „der heiligen geschrift ein geendter baccalarius“.
Farní kostel sv. Martina ve zdi (tj. ve staroměstské hradbě), v dnešní Martinské ulici, o kterém se
mluví již r. 1187, byl zrušen r. 1784 a znovu obnoven na počátku tohoto století.
Kostel a klášter sv. Michala na býv. Ovocném trhu (nyní Malém náměstí) na Starém Městě se jako
farní připomíná r. 1331; r. 1627 jej dostali servíti a ti ho začali přestavovat. R. 1786 byl zrušen,
později v něm byl a dosud je sklad. Na malém nádvoří, do něhož je vstup z Michalské ulice, je vidět
jeho průčelí s portálem a vzadu věž.
Titul „římský král, císař“ vznikl takto: Ve středověku byl německý král, kterého volila knížata
k tomu zmocněná (kurfiřti), formálně vrchním pánem nynějšího území Německa, Itálie, Rakouska,
východní Francie a do jisté míry i Čech a Moravy. Souhrnně bylo toto území označováno jako
„svatá říše římská“. Název pochází od toho, že německý král byl (od IX. stol.) pokládán za nástupce
antických císařů v Římě; aby mohl užívati titulu „římský císař“, musil být také v Římě korunován
(vždy se souhlasem papežovým) a k dosažení této korunovace podnikal tzv. „římskou jízdu“.