Protože se tato a četná jiná usnesení nelíbila Mikulášovi z Husi a tá/ borům, odešel řečený Mikuláš, táborský hejtman, v neděli po sv. Martině4 z Prahy ke svým bratřím, kteří oblehli hrádek Popovice.5 Dobyvše ho, přitrhli k Leštnu,“ tvrzi pana Václava, nad jiné milovaného rádce krále Zikmunda, a usilovali se ho zmocniti. Ale poněvadž hned na sv. Alžbětu“ po odchodu svrchuuvedeného Mikuláše z Husi z Prahy obec Starého Města pražského, shro! máždivši se, sesadila konšely, přející táborům, a vyvolila nové a některé z (dříve) sesazených znovu dosadila na hodnost konšelskou, tiše reptali proti tomu sesa! zení konšelů někteří Pražané, kteří byli z táborského tovaryšstva. Když vidělo ten čin Nové Město, svolavši podobně obec, sesadilo své konšely a svorně zvol lilo jiné na místa předešlých. Když se tato novina dostala k uším táborů, obléha! jících tvrz Leštno, rozrušeni uvažovali, jak by mohli obnoviti hodnost svých konšelů tak náhle sesazených. Proto i uzavřeli s posádkou z Leštna příměří do jistého času a odtud pospíšili k hradu Říčanům, ležícímu blízko Prahy a dosti pevnému k dobývání. Z toho hradu totiž byla nejen pražská silnice nepřístupná, nýbrž se z něho páchaly i přemnohé loupeže. Odtamtud poslali své posly k Pražanům, aby se připravili a nezanedbali přitáhnouti se svým lidem dobývat řečený hrádek Ří! čany, a dělali to, jak se předpokládá, ze zchytralosti a aby vzájemně spolu se sejdouce, získali příležitost přijeti do Prahy napravit to, co se jim na Pražanech nelíbilo. Když tedy pan Krušina, tehdy hejtman Pražské obce, poznal, že Pra- žané musí pod zachováním cti poslati ozbrojený lid na pomoc táborům, složil Pražanům hejtmanský úřad a vrátil se na sv. Alžbětu domů, vzav si k tomu za záminku, že prý nepřátelé chtějí napadnouti jeho statky, ačkoli přece příči/ nou jeho odjezdu, jak se věří, bylo, že nechtěl urozený pán držeti pole s tábory, aby se nezdálo, že schvaluje jejich pálení, vraždy a ostatní neřády. Pražané však, chtějíce dostáti svým slibům a výzvám táborů, dali se v neděli, která byla v předvečera svaté Kateřiny, s některými svými žoldnéři z Prahy na pochod k Říčanům s lidem jízdným, pěším a vozy, jakož i s něko! lika kněžími, kteří nesli svátost těla Kristova. A když přišli na určené místo a pražští kněží začali sloužiti mši v ornátech, přiběhli někteří z táborů, bratří a sestry, a obořili se na kněze slovy: „K čemu jsou ti tyto plachty, odlož je a přizpůsob se při sloužení mše Kristovi a jeho apoštolům, jinak na tobě rozí trháme všechny ty tvé ozdoby.“ Ale když z obou stran zakročili starší, upokojili strany, aby ani táboři nebránili Pražanům a zase Pražané táborům v mešních