88 § 89 místech na Pražské město, totiž z Pražského hradu Čechové s šestnácti tisíci na dům vévody saského, z Vyšehradu aby vyrazili na Nové a ze Špitálského pole na Staré Město. Když to bylo takto rozvrženo, vytáhlo mnoho tisíc jezdců na Špitálské pole, přičemž král čekal na druhé straně Vltavy v poli s třemi velikými houfy, aby viděl výsledek. Míšeňští pak jezdci se svými lidmi a s nimi spojenými sedmi nebo osmi tisíci vyjeli na horu, útokem a s troubením napadli svrchuuvedený srub a obsa! dili příkop i viničnou věž. A když chtěli lézti na zeď, udělanou ze země kamení, a dvě ženy s jednou dívkou a asi s šestadvaceti muži,4 kteří tehdáž zůstali v srubu, udatně kamením a sudlicemi odporujíce se bránili, neboť neměli šípy ani prach do houfnic. A tak jedna ze svrchuuvedených žen, třebas beze zbroje, překoná/ vala odvahu mužů, nechtějíc ani o krok uhnouti z místa, a volala: „Neslušíť věrnému křesťanu před Antikristem ustoupiti!“ A tak zmužile bojujíc byla za/ bita a vydechla duši. I Žižka přišed tam byl by sám zabit, kdyby ho nebyli jeho lidé cepy vyrvali z rukou nepřátel. A když se již takřka celé město strachovalo, že bude ztraceno, a vylévajíc s maličkými modlitby a slzy, očekávalo jen pomoc z nebe, přišel zatím kněz se svátostí těla Kristova a za ním asi padesát střelců a ostatní sedláci beze zbroje s cepy. A nepřátelé, uviděvše svátost a uslyševše zvonění zvonku a silný křik lidu, zachváceni náramným strachem se dali na útěk a velmi rychle prchali, chtějíce jeden druhého v běhu předstihnouti. A za toho útoku nemohouce se udržeti, mnozí se zřítili z vysoké skály a zlámali vaz, pře mnozí byli od pronásledovatelů pobiti, takže v době jediné hodiny bylo jich zabito skoro tři sta5 a jiní byli smrtelně zraněni a odvedeni. Potom se král s celým vojskem tiše vrátil do stanů, naplněn hněvem, rozmrzelostí, žalem a bolem. Pražané však, pokleknuvše na Špitálském poli, vzdávali díky Bohu, zpívajíce zvučnými hlasy: „Tě Boha chválíme“, protože nezvítězila jejich síla, nýbrž On jim zázračně při jejich nepočetnosti dopřál zví/ tězit nad nepřáteli. A tak s hymny a písněmi jásavě vešli do města a obrátila se harfa kvílení žen, panen a dítek, které všechny mínili nepřátelé pravdy bez sli/ tování jako zatvrzelé kacíře a děti kacířů ukrutně povražditi, v radost, jásání a plesání a chválili milosrdného Boha, který je přemocně vysvobodil z rukou ukrutných nepřátel. Ale dítky nazítří a potom běhaly po všech ulicích, zpívajíce novou píseň od kněze Čapka“ v lidovém jazyce složenou. 25/ Praha, kostel P. Marie Sněžné, portál v klášterní zdi.