372 o 373 107 2 3 Svatební smlouvy rakouského vévody Albrechta se Zikmundovou dcerou Alžbětou byly podepsány v Bratislavě 28. září (B. Bretholz, Ubergabe Mährens an Albrecht v Arch. f. österr. Gesch. 80, II, 1893, str. 39). Pippo Spano. Srv. výše kap. 37, pozn. 8. Boček z Kunštátu měl Brumov na Valašsku, kde Zikmundova vojska řádila asi od polovice října (Neumann, str. 62). Hašek z Ostroha u Strážnice na jižní Moravě pocházel ze zchudlé větve pánů z Valdštejna (na Trutnovsku) a přišel na Moravu snad teprve 1421 ve službách Petra ze Strážnice, kdežto ještě v bitvě u Vyšehradu 1420 bojoval na straně Zikmundově a byl tam zajat. V bojích proti králi, o kte- rých vypravuje Vavřinec ještě dále, získal si takové jméno, že byl v únoru 1422 zvolen vojenským velitelem pražského svazu, když se v Praze dostala k moci pravice. V březnu toho roku vykonal a nejspíše i způsobil popravu Jana Želivského, a uniknuv včas odvetě, nabyl veliké moci za vlády Zikmunda Korybutoviče. Ale válka proti Žižkovi, do které strhl 1424 Prahu a ve které byl poražen u Malešova, učinila ho v Praze nemožným. Do roka potom přešel k Zikmundovi, jehož vyzvědačem byl možná již dříve, zřekl se kalicha a byl od krále jmenován zemským hejtmanem moravským. Ze- mřel asi 1452. (O něm J. Pekař III, str. 143—146 a IV, str. 284, který ho zahrnuje nezaslouženou velikou chválou, patrně proto, že odstranil Želivského a vedl Pražany proti Žižkovi, a F. M. Bartoš, Pád Želivského v JHS 21, 1952, str. 84—87.) 108 3 19. října (J. Goll PDČ V, str. 514 uvádí po straně — patrně omylem — 13. září). Jan Hvězda z Vícemilic u Žlebů, zvaný Bzdinka, byl drobný zeman, který si nedávno dobyl rytířské ostruhy. Jeho vláda v Praze se skončila v únoru 1422. Pak se dal mezi tábory a padl v čele jejich vojsk 1425 při dobývání Kamenice n. L. O něm A. Sedláček, Hrady XII, str. 90 a H. Toman, str. 100—102 aj. Pokus o omezení jeho moci, o kterém vypravuje kronika, že vyšel z Betléma, byl dílem správce kaple M. Jakoubka, kterého také odpůrci obviňovali, že nejvíce kázal proti původcům popravy Jana Sádla, o níž v kap. násl. I 109 I 2 3 4 20. října. Záminkou k této věrolomné popravě se stalo nejspíše to, že Sádlo přijal ještě krátce po upálení Jana Krásy ve Vratislavi od Zikmunda zápis na pojištění svých pohledávek na biskupství litomyšlské. O tom F. M. Bartoš, Pád Želivského, JHS 21, 1952, str. 78 a 82. I tu se projevuje Vavřinec jako stoupenec strany Jakoubkovy. J. Macek, Hus. rev. hnutí, str. 105 soudí, že byl Jan Sádlo sťat jakožto prostředník reakčního spojení Prahy s panstvem. Farní kostel sv. Mikuláše na Kurném trhu byl až do 2. polovice XV. století nejpřednějším kostelem na Starém Městě. Byl založen asi již za Přemysla I. a první zmínka o něm je z r. 1273, kdy k němu sahala povodeň. U kostela byla farní budova, škola a na západní straně hřbitov. Bylo v něm 16 oltářů, založených a nadaných bohatými měšťany. R. 1421 byl tam farářem Jaroslav (srv. výše kap. 101). Kostel patřil až do Bílé hory církvi podobojí. R. 1635 ho dostali benediktýni ze Slovan, kteří u něho zřídili klášter a vystavěli nový chrám (v letech 1732—1737), dílo Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Klášter byl r. 1785 zrušen, kostel prodán r. 1791 Pražské obci, až r. 1865 opraven a r. 1871 byl pro- najat církvi pravoslavné. Dnes je kostelem církve československé. Stč. překlad přidává: „pozdě hodě etc.“. Stč. překlad dodává: „proti svému gleytu jemu daného [tak orig.] ubezpečeného učinili“.