6 8 9 10 11 12 M. Jan z Jičína, nejisto, zda Čech nebo Moravan, dosáhl hodnosti mistra buď 1404, nebo 1408, hájil 1410 s Husem Viklefa, pochoval 1412 v Betlémské kapli tři prvé mučedníky husitství (tři mládence Martina, Jana, Staška, které dali konšelé popravit, že se ozvali v kostele proti odpustkům) a nej- později r. 1420 se přidal k táborům. Posledně se připomíná 1423 (F. M. Bartoš v CSPČS XXIX, 1922, str. 105). O Markoltovi viz výše kap. 30. pozn. 4. O Korandovi viz výše kap. 27, pozn. 6. SL(Š) 27 při zprávě o odchodu Václava Korandy z Plzně uvádějí, že s ním byli tito kněží: „kněz Prokop Holý, hejtman táborský, Mikuláš Biskupec, obludný, mylný, Čapek, Markolt, Martínek kacierný, Jan Němec Žatecký (= tvůrce táborského učení o večeři Páně), Zikmund Repanský (= ze- man, o němž níže kap. 63). Vilém, Mašek, Filúš, Blažek Šeplavý, Vavřík, Kániš i Lukáš (= Slovák z Nového Města nad Váhom, umučený 1424 v Krumlově), Quirin (= přezdívka dále jmenovaného Vavřince z Reichenbachu), Štěpán Pacovský, Abraham, Hauska z Moravy, Jan Bydlínský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Trsáček, Pešček z Plzně, Vaněk, ježto nejprve počal křtíti v potoce, Antoch, Pše- nička, Jičín, Rudešta, Sova, Polášek, Petr Němec, Prokop Sliven, Matěj Vlk, Vaněk Ryšavý, Pro- kůpek, Tomáš, Bedřich (= Bedřich ze Strážnice), Václav Rajovec, Klatovský, Rohlík, Vavřinec Němec z Rypachu et sic de aliis.“ Tento seznam vcelku podává i Příbram, Život kněží táborských, vyd. J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci, str. 262—263. Václav krčmář bydlil asi na Starém Městě ve Valentinské ulici (V. V. Tomek IV2, str. 91). Soupis zásad táborských je, zdá se, výtah, ale možná i prvý náběh k obsáhlejšímu soupisu, který je zachován i jinde s nevelkými odchylkami a vznikl zřejmě jako předloha pro disputaci mezi tábory a pražskými mistry, vykonanou v Zmrzlíkovském domě 10. prosince 1420 (níže kap. 76—77). O tomto soupise F. M. Bartoš, Artik.1, str. 94—96 a J. Macek I, str. 441—442; tam i starší literatura. Podle Apokal. 21,4: „A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich a smrti již nebude více, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více.“ V lat. orig. „bona temporalia“ = časné zboží, tj. světské majetky. Podle Gen. (I. kn. Mojžíšovy) 7 zachránil se za veliké potopy jen patriarcha Noe se svou rodinou na korábu (arše), kdežto ostatní lidé zahynuli. V lat. orig. „nec erit regno sic reparato tributum et exactor“, což stč. překlad překládá: „aniž bude placeno lozunkův (lozunky = vymáhané platy, dávky, daně), úrokův“. Poněkud jinak zní část toho článku v kap. 77 (čl. 22): „cessabit omnis exactor et quiscet tributum“ (je to podle Izaiáše 14,4), v stč. překladě: „všeliký dráč chudiny přestane a poplatkové...“; srv. i níže kap. 60, pozn. 20. Odkaz na 7. kapitolu knihy Moudrosti nezdá se vhodný (je-li vůbec správný). V této kapitole se mluví o ceně moudrosti pro člověka. Spíše by se hodilo místo v kap. 5, 16—17. Ovšem mnohem více se výrok, uvedený v článku, blíží místu z Jozue, 10, 24, kde Jozue kázal přivést pět zajatých králů Armorejských a pravil „vévodům mužů bojovných, kteří s ním byli: Přistupte sem a šlapejte nohama svýma na hrdla těch králů. Kteříšto přistoupivše, šlapali nohama svýma na hrdla jejich.“ O darování království je v I. Ezdr. 1, 20 a II, 9, 22. Zákon milosti = Nový Zákon. Enoch (Hennoch podle Gen. 5, 18), sedmý z desíti praotců, otec Methusalemův.— Eliáš, starozákonní prorok izraelský za krále Achaba mezi r. 920—912 př. n. 1. (o něm III. Král. 17—21 a IV. Král. 1—3.) 3 13 14 60 2 3 4 Kvestie, kterou tu vkládá kronika, je obrana autorových kázání z údobí chiliasmu a prozrazuje uni- verzitní vzdělání. Spisovatele sluší tedy hledati mezi táborskými kněžími, kteří prošli univerzitou. Stč. překlad přidává: „jakož ti kacíři položili“. Stč. překlad přidává: „a oni sobě z toho smyšlínky učinili a tak lid v bludy veliké uvedli nešlechetníci těmito slovy“. Stč. překlad přidává: „nebo hněvajíce totiž jeho“.