15 16 17 18 19 20 21 22 Srv. MUP II, str. 45. Vavřinec z Březové je jmenován ,Mag. Laurentius de Brzezowa, nobilis vir, plebanus in Luna“. Srv. C. Borový, LE IV, č. 611, str. 442. Václavovu listinu z 25. února dal Vavřinec z Březové zapsat do knih 5. července téhož roku. Darování dvorce u Loun na výživu faráře (C. Borový, LE IV, č. 612, str. 442 n., I1. červen- ce 1396). Zápis v knihách erekčních z 24. července 1396. C. Borový, LE IV, č. 610, str. 441. Papežská bula je datována 29. listopadu 1402. Srv. MBV V/2, č. 1998, str. 1164 n. J. Charvát, Dílo I, str. 249, mylně uvádí datum 1403. Adresa zní: „Laurentio de Brziezowa rectori ,plebano' nuncupato parrochialis in Biecharz Pragensis diocesis...“ V některých městských knihách praž- ských je Vavřinec z Březové stále nazýván farářem v Lounech (k r. 1402 — srv. V. V. Tomek, Základy starého místopisu pražského V, Praha 1872, str. 238 — a 1406 — V. V. Tomek, Základy I, Praha 1866, str. 208), jak ho znali městští písaři z předchozích let. Farářem v Lounech byl od r. 1391 asi do posledních měsíců r. 1401 — poslední zmínka o Vavřinci z Březové jako lounském faráři je k 20. říjnu 1401 (srv. F. Tadra, Soudní akta konsistoře Pražské. VI. 1401—1404, Praha 1898, str. 51). 16. ledna (F. Štědrý, Dodatky k životopisu M. Vavřince z Březové. Sborník historického kroužku XII, 1911, str. 217, mylně uvádí 14. ledna) je v Lounech doložen již jiný farář (F. Tadra, Soudní akta IV, str. 76). V letech 1402—1404 byl Vavřinec z Březové farářem v Běcharech (srv. papežská bula z r. 1402 citovaná v pozn. 16, F. Tadra, Soudní akta IV, str. 181 a pečeť Vavřince z Březové na listině z r. 1404, kterou přetiskl F. Heřmanský, Vavřinec z Březové, Husitská kronika, str. 342, podle kresby z po- zůstalosti A. Sedláčka v Ústavu čs. a svět. dějin ČSAV). Avšak již 8. prosince r. 1403 měnil faru ve Všetatech za faru v Čejkách (J. Emler, Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica etc. VI, 1399—1410, Praha 1883, str. 107), za necelý rok, 8. listopadu 1404, měnil faru v Třebivlicích za faru v Činěvsi a oltářnictví Všech svatých v kolegiátním kostele ve Staré Boleslavi (J. Emler, LC VI, str. 131 a 132). S farou v Čejkách měl tedy prokazatelně tři církevní úřady. Faru v Činěvsi směnil 3. dubna 1406 za oltářnictví P. Marie v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (J. Emler, LC VI, str. 178). 16. března 1407 se vzdal fary v Čejkách, kterou měl od r. 1403 (J. Emler, LCVI, str. 203) a 18. července téhož roku směnil oltářnictví P. Marie u sv. Mikuláše za faru ve Sle- poticích v litomyšlské diecézi (J. Emler, LC VI, str. 219). To je poslední bezpečná zpráva o du- chovních beneficiích Vavřince z Březové. K tomu srv. Štědrý, Dodatky k životopisu, a F. M. Bartoš, Vavřinec z Březové, str. 44. (Celkem zbytečně a bezvýsledně se zde Bartoš snaží „zachránit Vavřince z Březové před výtkou mnohoobročnictví. Papežský dispens na věci nic nemění, nehledě k tomu, že se ani jím Vavřinec z Březové vždy neřídil.) Dvě beneficia měl Vavřinec z Březové i před udělením papežského povolení. Alespoň r. 1394 byl farářem v Lounech a oltářníkem sv. Václava ve svatovítském kostele (srv. výše). Oltářnictví ve svatovítském kostele měl ještě r. 1401 (srv. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy V, 2. vyd. Praha 1905, str. 170). Stejně tak asi příliš nedbal časového omezení papežova souhlasu na tři roky ani omezení na pouhá dvě beneficia. V. V. Tomek, Základy V, str. 238, dům čp. 857 v ul. U staré školy na Starém Městě. Srv. V. V. Tomek, Základy I, str. 792. Jde o dům v Kozí ulici, čp. 857. Městská kniha č. 2101, kde byl zápis uveden, shořela při požáru Staroměstské radnice 8. května 1945. V předmluvě k cestám Mandevillovým a ke světové kronice. Srv. níže. Srv. níže. Např. Č. Žibrt, Snář, str. 4; F. M. Bartoš, Kdo je autorem Tkadlečka?, str. 207, Básník v hus. bouři, str. 67; R. Urbánek, Satirická skládání, str. 11; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I, Praha 1973, str. 32, aj. Srv. C. Borový, LE IV, č. 611, str. 442, a J. Teige, AČ XXVI, str. 105. Šlo o 93 kopy na Mělníce, 60 kop na Novém Městě pražském a 7 a půl kopy v Brozánkách. Srv. F. Palacký, AC III, 1844, č. 139, str. 483. V zápisu staroměstské knihy památné a zápisné č. 2099, 12 13 14 23 24