se vedla, hanebně a se ztrátou svých odraženi. A jak říkali obyvatelé města, na šlo se jich skoro šedesát mrtvých, četní byli položiví od nepřátel odneseni a še desát zajatých bylo dovedeno do města. Bylo totiž tehdy v městě shromážděno pro ukrutenství Němců množství, skoro jak se říkalo, na šest tisíc lidí. Neboť měli přes pět tisíc bojovníků pěších a čtyři sta jízdných. A k německému vojsku se hrnuli národové rozličných jazyků z dalekých krajin takřka z celého křes! ťanstva, aby byli účastni tak velikých odpustků trestů a viny, od papeže povo/ lených a darovaných. A kdož viděli všechno vojsko, tvrdili, že nikdy neviděli tolik lidu, tak dobře ozbrojeného, v nesčíslných stanech shromážděného; a podle obecného mínění se odhadoval jejich počet na dvě stě tisíc bojovníků. A když den ode dne pálili městečka, vsi a tvrze a ukrutněji než pohané pro obdržení odpustků zabíjeli nebo upalovali jak staré, tak mladé lidi obojího pohlaví, otřásl strach a hrůza srdci mnohých v kraji Žateckém. Proto někteří, opustivše dobře opevněné tvrze, utekli se do měst. A jestliže někteří byli od nich přijati na mi/ lost, nešetřili jich a jako jiné je upalovali. A aby jejich moci a počtu ještě více přibývalo, vyslali své poselstvo ke králi Zikmundovi a připomenuli mu přísahu, kterou složil v Kostnici, aby přišel pronásledovat kacíře s největší mocí, s jakou může, jinak, nepřijde-li, že si chtějí kurfiřti opatřiti jiného krále. Ale dříve než král Zikmund pospíšil k je jich vojsku z Uher, kde tehdy byl, stoupal křik a kvílení žen, panen a vdov k uším Pána Ježíše a hněv Boží a spravedlivá pomsta stihla všechno nepřátelské vojsko. Neboť podivným způsobem obrátil všemohoucí Bůh na útěk tak nelid ský lid, aniž ho kdo napadl.“ Neboť dne druhého října se řízením Boží prozře! telnosti vojsku na mnohých místech vzňaly stany; ukázalo se totiž cosi jako modrý sloup nad stany, přenášející se z jednoho stanu na druhý, a kde ten sloup stál, tam oheň pohlcoval stany. A všichni, nechavše své věci, útěkem stěží mohli zachrániti život. A když ten skutek viděli Žatečtí, stíhali je v několika tisících, mnoho set jich pobili, a zajavše mnohé živé, dovedli je do vězení, provolávajíce slávu Bohu s nesmírným díkůčiněním, že rozprášil jejich nepřátele a proná sledovatele své pravdy." Potom když se svrchupopsaná rána Boží a potrestání nepřátel dostala na den sv. Františka8 k sluchu Pražanů, vrátili se Pražané s těmi, kteří opano! vali Starou Boleslav, kterou držel pan Michalec, do Pražského města za vyzváně ní zvonů, chválíce Pána hymny, chvalozpěvy a písněmi.