328 9 votný PDČ VIII, str. 323—334 se staročeským překladem; tento staročeský překlad je dnes také v knize Hus a Jeroným v Kostnici, str. 193—202. Novočeský překlad otištěn u F. Šmahela, Jeroným Pražský, str. 228—241. List byl od r. 1490 vydáván latinsky i v překladech českém, německém, anglickém a francouzském. „Smýšlel-li tak ve víře, jak vyznával slovy“ — praví o Jeronýmovi tento svědek — „nemohla na něm být nalezena žádná spravedlivá příčina smrti, ale ani nejmenšího provinění.“ O Jeronýmovi srv.: J. Putna, Mistr Jeroným Pražský, 1916, V. Novotný, Hus I, II, podle rejstříku, J. Jakubec I, str. 376—377, 382, F. M. Bartoš, Mistr Jeroným Pražský, 1941 (otisk z JHS, XIV, je tu připojen seznam jeho spisů), J. Macek I, str. 202—203, F. M. Bartoš, Kostnický proces M. Jero- nýma Pražského. Příspěvky k dějinám Karlovy univerzity IV., SH IV, 1956, str. 56—64, F. Šmahel, Jeroným Pražský, Praha 1966. Hus a Jeroným byli ihned po upálení ctěni jako mučedníci; doklady o tom vydal V. Novotný PDČ VIII, str. 228—246, 368—484. Tamtéž je také na str. 228—230 prohlášení pražské univerzity a na str. 231—242 kázání Jakoubka ze Stříbra v kapli Betlémské o obou svatých mučednících. 329 15 Poslední zasedání kostnického koncilu bylo 22. dubna 1418. Martin V. vykonal poslední bohoslužby 15. května a nazítří opustil Kostnici; zemřel r. 1431. Vavřinec se nezmiňuje o tom, že vyslal vyhladit husity do Čech kardinála Jana Dominici, kterého však již počátkem roku 1419 vystřídal v tomto poslání bojovný nuncius, španělský biskup Fernando Lucenský. 16 2 3 Podnětem táborového hnutí, k němuž přechází kronika, bylo podle F. M. Bartoše Artik.2, str. 43 vypuzení husitských kazatelů z kostelů, jež vynutil biskup Fernando v únoru 1419 zahájením pro- cesu z kacířství přes odpor královny Žofie, která byla do té doby velikou ochránkyní husitů. O shro- mažďování venkovského lidu na horách, o kterém znovu Vavřinec obšírněji vypravuje níže v kap. 54, podrobně píše J. Macek I, str. 234—248 a 298—301. Hora Tábor u Bechyně byl nepochybně vrch Burkovák u Nemějic. Co se týče pojmenování Tá- bor, soudí se (J. Macek tamtéž, str. 24 pozn. 154), že husitští kazatelé převedli do praxe místo z knihy Soudců 4, 6nn., kde se mluví o vítězném boji Izraele proti Kanajským: „Kterážto (Debora) po- vstavši, povolala Baráka, syna Abinoemova, z Kedes Neftalimova, a řekla jemu: Zdaližť nerozkázal Hospodin Bůh Izraelský: Jdi, a shromáždi lid (Vulgáta má exercitum = vojsko) na horu Tábor, vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalim a z synů Zabulon.“ 22. července. Mikuláš z Husi, původně z Pístného na Křivoklátsku, zchudlý nižší šlechtic, první význačná osobnost v čele revolučního lidu, byl zdatný válečník, který bojoval ve službách rožmberských, rakouských i Čeňka z Vartemberka, byl ve službách krále Václava IV. jako purkrabí na hradě Husi a zasedal na dvorském soudě v Praze. Král ho vypověděl patrně r. 1417 (F. M. Bartoš, Artik.2 , str. 67). O něm A. Sedláček ČČH 1924, str. 311—312. J. Macek I, str. 247, pozn. 175 se domnívá, že není třeba zásadně pochybovat o tom, co Vavřinec vypráví o pouti na horu Tábor, ani o myšlence na svržení krále a arcibiskupa. Část kněží, mluvících za chudinu, byla k těmto myšlenkám již dlouho vedena. O tom částečně srv. i F. M. Bartoš, Artik. 1, str. 77 nn. U sv. Apolináře nad Slupí na Horním Novém Městě býval Václav IV. s dvorem v posledních letech života. 4 17 I Osada Na rybníčku byla kolem kostela sv. Štěpána na Novém Městě, dodnes tam má jedna ulice toto jméno.