322 23 2 3 6 když bude potřebí, z povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Velebnosti. Dáno ve Spýru, léta Páně 1414, 18. dne října, roku království našich uherského atd. 33., římského pak pátého. Veřejné vyhlášky Husovy, vyvěšené v Praze, jsou v PDČ VIII, str. 26—27. Základním dílem o Husovi je práce V. Novotného, M. Jan Hus 1—2, Praha 1919—1921. Z kato- lického hlediska je psána kniha J. Sedláka, Mistr Jan Hus, Praha 1915. Nejnověji je život Jana Husa stručněji zpracován v knize J. Macka, Jan Hus, Praha 1961, 2. vyd. 1963. Pozornost Husovi věnuje též Z. Fiala v poslední části své knihy Předhusitské Čechy. Soupis Husových spisů pořídil F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Husi, Praha 1947. Tak (lat. feria VI) je v rukopisech i u Ludewiga, podle J. Golla (PDČ V, str. 332) je to chybně místo: ve středu (lat. feria IV) tj. 28. listopadu. O jeho zatčení a uvěznění srv. PDČ VIII, str. 37—43. Kronikář svaluje dosti jednostranně všechnu vinu na Husově smrti na domácí odpůrce. Štěpán z Velkého Pálče (u Mšena nad Budyní), mistr svobodných umění od r. 1391, r. 1399 děkan, 1400 rektor, byl od r. 1394 farářem v Suchdole, potom v Košici, kteroužto prebendu směnil za oltář- nictví v arciděkanském chrámu v Kutné Hoře, od r. 1406 měl faru v Kouřimi; to vše spravoval svými střídníky. R. 1410 se stal mistrem teologie a v prosinci toho roku jel se Stanislavem ze Znojma do Itálie s poselstvím krále Václava, kterak svolati koncil v Pise, ale v Bologni byli Baltazarem z Cossy, pozdějším papežem Janem XXIII., zajati a uvězněni. Na zákrok univerzity byli zanedlouho propuštěni, ale Páleč, starší kolega a důvěrný přítel Husův, se po návratu a zejména po bouřích odpustkových přidal k jeho odpůrcům. Hus se s ním tehdy rozešel se slovy: „Přítel Páleč, přítel- kyně pravda, jsou-li oba přátelé, svaté jest dáti přednost pravdě“ a již s ním nepromluvil, až ve vě- zení v Kostnici. Páleč se zúčastnil jednání na Žebráce, kde chtěl král Václav sjednati mír mezi oběma stranami, i únorové synody pražské v roce následujícím. Když nenastal pokoj, vypověděl ho král se Stanisla- vem ze Znojma a dvěma jinými mistry teologie ze země a odňal jim důchody. Ještě r. 1414 přišel do Kostnice a po koncilu odešel do Polska, kde obdržel arcijáhenství v Haliči a přednášel také na uni- verzitě v Krakově; zemřel asi r. 1422. Srv. o něm V. Novotný, Hus I, II, str. viz podle rejstříku. Michal z Německého Brodu, zvaný pro svou prohnanost v kuriálních procesech „de Causis“, podle mateřského jazyka Němec, od r. 1399 farář u sv. Vojtěcha pod Zderazem (v Smradařích) na Novém Městě pražském, přijal od krále Václava značnou částku peněz na povznesení zlatých dolů v Jílo- vém, ale jejich opravu neprovedl, utekl s penězi asi r. 1408 do Říma a tam se živil jako právník. Zde ho Jan XXIII. jmenoval prokurátorem de causa fidei, proto také dostal od Čechů jméno „Súdný“. Byl r. 1412 původcem papežských bul proti Husovi a za to mu byl odňat kostel sv. Voj- těcha a obsazen knězem podobojí. Z Říma se odebral do Kostnice, spojil se tam s Pálčem a vedl jako advokát Husových žalobců špinavými prostředky proces proti němu a jeho stoupencům (hned dru- hého dne po Husově příchodu do Kostnice dal vylepit soudní rozsudky nad ním). Zemřel v Basileji r. 1432. Srv. o něm V. Novotný, Hus I, II podle rejstříku, zejména na přísl. místech na str. 355 až 448, a F. M. Bartoš, Čechy (str. viz podle rejstříku). Husovým žalářem u dominikánů (dnešní Inselhotel) byla malá podzemní tmavá kobka s nechráně- ným okénkem, kterým vnikala zima, a vedle žaláře vtékala do jezera stoka. Ještě horší bylo vězení ve věži na hradě Gottlieben, pravá mučírna, sotva čtyři kroky dlouhá a ani ne dva kroky široká; spal v ní na dvou sotva otesaných kládách a byl připoután ke dvěma kládám při zdi ve dne na no- hou, v noci i na rukou. Světlo k němu pronikalo jen okénkem ve dveřích, po 73 dny byl o hladu a žízni i bez osobního a písemného styku s přáteli. O jeho utrpení ve vazbě a těžkém onemocnění, za něhož byl v žaláři bezohledně v přítomnosti předvolaných svědků od komisařů koncilu vyslýchán, srv. V. Novotný, Hus II, str. 380—384 a 400nn. O listech Husových ze žaláře tamtéž, str. 384nn a Hus a Jeroným v Kostnici, str. 11—30. Listy jsou otištěny např. v publikaci Listy dvou Janů. K vyd. připravili a pozn. opatřili A. Císařová-Kolá-