již před tímto datem) jiným směrem — ke královskému dvoru. Alespoň v některých svých dílech, jejichž vznik nelze bohužel přesně datovat, se nazývá služebníkem Václava IV.20 a jedno ze svých děl, světovou kroniku, píše pro královského komorníka Jana z Eisen- berku.21 Historikové se celkem oprávněně domnívají, že muž jeho vzdělání a schopností našel nejspíše uplatnění v královské kanceláři.22 Je i dosti pravděpodobné, že ho ke dvoru uvedl jeho příznivec a snad i příbuzný,23 Jíra z Roztok, dvořan a po nějaký čas nejvyšší lovčí Václava IV. Král, který na Jírovu přímluvu projevil Vavřinci z Březové svoji přízeň již jako faráři v Lounech, mu zůstal zřejmě nakloněn i později. Když r. 1413 Jíra z Roztok zemřel, daroval král z odúmrti po něm Jindřichovi z Lažan, Lautovi z Hlazovic a mistru Vavřinci z Březové úrok na Mělníce, na Novém Městě pražském a ve vsi Brozánkách.24 Proti tomuto darování vystoupila královna Žofie, neboť Mělník byl jejím věnným městem, a syn zesnulého Jíry z Roztok, Petr z Drahobuzevsi. V nastalém dlouhotrvajícím sporu zastupoval Vavřinec z Březové i oba spoluobdarované a své právo obhájil.25 Z darování vzhledem k bouřím, které záhy nastaly, bezprostřední zisk asi neměl. Snad proto si je v roce 1429 dal zapsat do staroměstské městské knihy, přičemž průběh jednání stvrdili písaři desk dvorských přísahou.26 Jako mistr artistické fakulty náležel Vavřinec z Březové k univerzitní obci. Z tohoto titulu se v lednu roku 1411 zúčastnil Husova quodlibetu, prvního od vydání Dekretu kutnohorského a od odchodu cizinců z pražské univerzity.27 Mezi padesáti čtyřmi účastníky byl též Křišťan z Prachatic, Jakoubek ze Stříbra, Jeroným Pražský, Štěpán Pá- leč aj. Vavřince z Březové představil Hus jako „přítele pana Jíry“ (z Roztok) a přirovnával ho k filozofu Plútarchovi.28 Tato zpráva je prozatím jediným dokladem o působnosti Vavřince z Březové na univerzitě v době předhusitské. Zdá se, že se nedochovaly ani žádné pozůstatky jeho pedagogické činnosti.29 Vavřinec z Březové byl jako student a později bakalář a mistr svobodných umění nepochybně od mládí ovlivňován univerzitním prostředím i novými myšlenkovými proudy, které se zde ve druhé polovině 14. století šířily: zde se bojovalo o učení Viklefovo, zde působil M. Jan Hus, M. Jeroným Pražský, zde brojil M. Jakoubek ze Stříbra proti světskému panování církve a proti církevním statkům. Lidé z tohoto okruhu nemohli nečinně přihlížet rychlému spádu událostí v Čechách po upálení M. Jana Husa a přede- vším po vypuknutí husitské revoluce. M. Vavřinec z Březové se vzhledem ke svému spo- lečenskému postavení a třídnímu zakotvení samozřejmě nemohl dát strhnout radikálními zásadami táborskými ani revolučností pražské chudiny, 30 avšak ze stejných důvodů ne- mohl stát proti revoluci. Po vypuknutí husitských bouří zůstával Vavřinec z Březové nadále v Praze. To dosvědčuje sám ve svém díle31 a potvrzují to i úřední prameny: ve sta- roměstských městských knihách se dochovaly zápisy o tom, že roku 1423 koupil Vavřinec z Březové od obce opuštěný dům na Starém Městě a roku 1429 ho zase prodal.32 Jeho postoj ve druhé polovině dvacátých let vyjadřuje dobová „kritika“, namířená proti Vavřinci z Březové za jeho podíl na vyhnání Zikmunda Korybutoviče, z něhož krajní pravice chtěla mít českého krále, z Čech (r. 1427). Vavřinec z Březové je v ní charakterizován jako obratný překladatel a zároveň překrucovatel pravdy: