38 3 4 5 6 8 Michelšperk (Michelsburg) = Michalovice, hrad na Boleslavsku. Jiní spojenci byli: Jan Chudoba z Ralska, Aleš Škopek z Dubé, Vilém Zajíc z Kosti a Zikmund z Vartemberka Děčínský. Žižka je napadl u Královské obory u Ovence. Podle V. V. Tomka IV2. str. 58 pobořili táboři nazítří zeď okolo Královské obory a asi téhož dne vypálili dvůr někdy jeptišek svatojiřských v Ovenci. Petr Obrovec podle Tomka IV2, str. 58 nepochybně z Obrovic za Maštovem. (Jeho i Záviše Brada- tého, o němž není jinak nic známo, nazývá kronika „clientes“, Tomek zemany.) Mistr Petr řečený Špička byl asi farář lounský, vlastně střídník (zástupce) Vavřince z Březové na této faře, v lounských zápisech nazývaný „starý Petr“, snad starší husitského kněžstva v kraji. Klášter se jmenoval latinsky „Porta Apostolorum“, z toho snad vzniklo české Postoloprty; byli v něm benediktýni. Farář, upálený v Makotřasech, byl asi farář v nedalekých Středoklukách Mikuláš z Domažlic (J. Pospíšil, Středokluky, 1932, str. 30). Vojsku tří měst byl poslán naproti s vojskem pražským Hynek z Koldštejna (Chron. Univ. Prag. PDČ V, str. 584). Klášter sv. Kateřiny založil Karel IV. Již r. 1355 byl položen základní kámen k chrámu sv. Kateřiny, jejímž byl Karel obzvláštním ctitelem; kostel byl slavně vysvěcen 1367. R. 1364 byl tam zřízen klášter panen řádu poustevnického sv. Augustýna. V 17. stol. byli v něm augustiniáni a v první čtvrti 18. stol. byl klášter i kostel nově vybudován. Kostel stavěl Kilián Ignác Dienzenhofer. R. 1784 byl klášter i kostel zrušen, nějaký čas byl v klášteře vojenský vychovávací ústav a od r. 1822 nemoc- nice pro choromyslné. Stč. překlad přidává: „hada za ňadra“. Strahovská brána stála na konci Strahovské ulice (nynější Nerudovy). 2 9 10 39 Litožnice byla vesnice a tvrz vých. od Prahy mezi Běchovicemi a Dubčem; zanikla. 40 2 Sesazení starých konšelů a jmenování nových bylo provedeno 27. května (J. Čelakovský v SPDMP I, 2, str. 182). Znění zápisu, na němž se obce usnesly, není známo. Lat. destruendo; destruere = bořiti, ničiti, stč. někdy stavovati (tj. stíhati a trestati), kaziti, nč. ma- řiti, rušiti, potírati. V. V. Tomek IV2, str. 61, pozn. 32 proti Vavřincovi poznamenává, že podle kroniky Táborské Jana z Lukavce a Mikuláše Pelhřimovského měly tyto artikuly starší počátek z usnesení mezi Pražany a přespolními, hned po shromáždění u Křížků, a vypravuje o tom tamtéž na str. 12. V. V. Tomek IV2, str. 62 uvádí, že 700 hospodářů na Starém a asi i na Novém Městě opustilo své domy. A na str. 166 praví, že se podle tvrzení Vavřincova vystěhovalo skoro 700 obyvatel ze Starého a stejně i z Nového Města, čímž se však nesmějí myslit pouze majitelé domů. 41 I 2 3 4 Stč. překlad přidává: „a člověka“. Hrádek je Křivoklát (lat. Burgilinum, něm. Bürglein). Král Václav IV. zanechal po sobě mnoho pokladů, které byly uloženy na jeho hradech: Karlštejně, Novém hradě u Kunratic, na Křivoklátě a na Točníku. Pověst o nich byla rozšířena i za hranicemi Čech (srv. F. M. Bartoš Artik. 1, str. 38, pozn. 128). Za králova pobytu na Vyšehradě vpadla 2. června vyšehradská posádka do spálené části Nového Města až k novému příkopu, i jak se zdá, přes něj blíž Vltavy v Podskalí, přičemž byly dílem od Vy-