3 kycanští měšťané vstoupit do města, a tak je musili obejít. Před rozchodem ze shromáždění sebral blíže neznámý panoš Záviš „drahně peněz“ a dal je chudému sedlákovi, kterému pošlapali osení. Na závěr kněží prohlásili, aby se sešli na den sv. Lidmily před sv. Martinem (10. listopadu) do Prahy. Klášter a kostel sv. Ambrože založil Karel IV. na Novém Městě u Staroměstského příkopu proti nynější Prašné bráně a povolal do něho vlašské benediktýny. Za válek husitských byl klášter značně poškozen. Jiří Poděbradský daroval jej r. 1461 menším bratřím observantům — bosákům. R. 1483 byl klášter a kostel znovu vypleněn a pobořen. R. 1629 přišli do Prahy se svolením Ferdinanda II. irští františkáni, kterým Pražané říkali podle jejich vlasti (Irsko = lat. Hibernia) hybernové, a ti tam vystavěli v letech 1637—1659 nový klášter a chrám. Ten byl r. 1786 zrušen a r. 1810 přestavěn pro finanční úřady. Dnes je bývalý kostel upraven ve výstavní síň U hybernů. 21 2 3 5 6 Královna Žofie, rodem bavorská princezna, provdala se r. 1389 mladičká z Mnichova do Prahy, byla horlivou posluchačkou Husovou v kapli Betlémské a chránila dlouho husity, ale v této době již ustupovala hrozbám papežského nuncia Fernanda Lucenského. Za husitské revoluce, která ji zba- vila důchodu, se usadila na nátlak krále Zikmunda v Bratislavě, kde dožila v trudných poměrech r. 1429 a byla tam pochována v „kapli české královny“, kterou si postavila v tamním dómu. O ní F. M. Bartoš v JSH 10, 1937, str. 15—30. Ceněk z Vartemberka, jinak z Veselí (Vysokého); o něm výše v kap. 11, pozn. 1. Vilém Zajíc z Házmburka a Kosti († okolo r. 1431), bratr arcibiskupa Zbyňka Zajíce († 1411), byl předtím stoupencem strany královské (o něm A. Sedláček, Hrady XIV, str. 5). Jan Chudoba, zvaný Ralsko, tj. Jan z Vartemberka na Ralsku († r. 1433), byl obávaný násilník a lupič, ač byl nejdříve kanovníkem u sv. Víta. Měl velké statky v severních Čechách, byl ve službách Zikmundových ještě před jeho nastoupením a za revoluce byl významným jeho straníkem (o něm A. Sedláček v ČČH 1924, str. 555—558). Strahovský klášter založili r. 1140 (zatím ze dřeva) Vladislav II. a jeho manželka Gertruda a r. 1143 vystavěli nový klášter pro premonstráty. R. 1250 klášter vyhořel a byl znovu vystavěn; za Jindřicha Korutanského opět utrpěl škody a teprve za Karla IV. začal vzkvétat. Ke kostelu sv. Tomáše uvedl Václav II. r. 1285 řeholi poustevníků sv. Augustina a ti v letech 1285—1379 vystavěli klášter a nový chrám. Dvůr arcibiskupův (Biskupský dvůr) se zahradou zaujímal prostor mezi nynějším náměstím Dra- žického a ulicemi Mosteckou, Josefskou, Letenskou a Lužickou (U lužického semináře); byl to výstavný palác, přebudovaný posledním pražským biskupem Janem IV. z Dražic po jeho návratu z jedenáctiletého pobytu v Avignonu r. 1330; skvěle v něm byly vyzdobeny kaple, refektář i bisku- pova komnata. Hlavní část budovy, vlastní příbytek biskupův, byl asi v prostoru za nynějším do- mem čp. 46 v Mostecké ulici a vzadu ve dvoře vedlejšího domu čp. 47 je zachována část věže s go- tickým vchodem a znakem (tři vinné lupeny). K obsazení Vyšehradu srv. J. Macek I, str. 268 i pozn. 253. 8 22 2 Bylo to asi o naší 14. hodině (odpoledne); tento způsob středověkého počítání času, podle něhož je den rozdělen na 24 stejných hodin, které se počítají od západu slunce, k nám přišel z Itálie (proto tyto hodiny bývaly nazývány hodinami italskými, ve stř. Evropě též českými) a prosazoval se během 14. stol. Udržel se vedle jiných způsobů až do 18. stol. Původcem bitvy o Prahu jmenuje Vavřinec hradeckého kněze Ambrože, který se tu objevuje v hu- sitském revolučním hnutí poprvé. Během času vyroste v táboře orebských, pozdějších sirotků, téměř na protějšek Prokopa Velikého (srv. i J. Macek, Hus. rev. hnutí, str. 74—75). Ze zápasu o Prahu líčí kronikář pouze události prvních tří dní, v nichž podle něho vynikl Mikuláš z Husi. Nezmiňuje se