10 11 VAČÁTEK PŘIJÍMÁNÍ POD OBOJÍ ZPŮSOBOU Z Léta vtělení Páně 1414* začal s velebným a nejsvětějším přijímáním svátosti oltářní pod obojí způsobou, totiž chleba a vína, obecně podávaným všemu věří címu lidu, ctihodný a znamenitý muž, mistr Jakoubek ze Stříbra,1 hotový2 ba/ kalář svatého bohosloví, a někteří kněží, tehdy v této věci jeho stoupenci, v slaví ném a vznešeném městě Pražském, a to nejprve v kostelích svatého Vojtěcha na Novém Městě, svatého Martina ve zdi,3 svatého Michala4 a v kapli Betlém ské na Starém Městě pražském. A věru to nejsvětější přijímání postupem času, čím více bylo napadáno rozličným zastrašováním, pohrůžkami a žalářováním od římského5 a českého krále Václava nebo jeho úřednictva — když kněží a zvláště pražský arcibiskup Konrád i jiní preláti a mniši a mistři i doktoři unií verzity učení Pražského ze všech sil v potu tváře naváděli je udusit —, tím více velmi mohutnělo a rozmáhalo se ve věřícím a zbožném lidu obojího pohlaví. Dálo se to tou měrou, že ve dvou letech kněží, přívrženci mistra Jana Husa, kterým tehdy strana jim protivná, zvaná machometská, přezdívala vikle/ fovců, nejen měli ve dvou nebo třech kostelích svobodu kázati a podávati lidu tak, jak je svrchu řečeno, nýbrž zabravše skoro všechny farní kostely v Praze, ba i některé kláštery, získali si mnoho lidu přesto, že je arcibiskup a preláti vy! obcovávali a vyhlašovali interdikt nad celou Prahou. A tak nejen v Praze, nýbrž i v mnohých městech Království českého a Markrabství moravského, na hra/ dech, v městečkách a dědinách hromadně přistupoval obecný lid s velikou zboží nosti a úctou k nejsvětějšímu přijímání pod obojí způsobou; ač se nad tím prot tivníci a ohrožovatelé té přesvaté pravdy, jak duchovní, tak světští, horšili a ze zloby soptili, přece nijak nemohli udusit tu pravdu přijímání pod obojí způ/ sobou. Neboť, jakož se píše v 2. knize Ezdrášově, kap. 10 „pravda zůstává a rozí 6 máhá se na věky a živa jest a vítězí na věky věků“ 2 HROMÁŽDĚNÍ KONCILU KOSTNICKÉHO D Téhož roku, totiž 1414, v den Všech svatých začal se shromažďovati v císařském městě Kostnici obecný koncil za jednotu církve a opětné zjednání pokoje, ježto byla tehdy církev rozdělena na několik stran.1 Neboť jedna část církve přála papeži Janovi XXIII., který se jmenoval Baltazar z Cossy a seděl na římském 3 Vratislavský rukopis zde uváděl: „...kdy milostivý a milosrdný Hospodin (žalm 110, 4) spasitelnou pravdu, která byla línou nečinností kněží v praxi po mnoho běhů roků škodlivě opuštěna, svým věrným odhalil a pozdvihl ji poníženou, zázračně ji zjevil jednomu muži počestného života, mistru Petrovi z Drážďan, tehdy předtím mnoho let v městě Pražském meškajícímu, pročež mistři pražští s ním souhlasící tato písma sebrali a sebraná poslali koncilu kostnickému...“