14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 Soběslav II., kníže český (1173—78), podle tzv. Dalimila velký nepřítel Němců. Zde autor připomíná dřívější Zikmundovy porážky: dobytí Německého Brodu husity 10. ledna 1422 a jemu předcházející dobytí Kutné Hory na počátku ledna 1422, dobytí Vyšehradu Pražany 1. listo- padu 1420, Zikmundův ústup před husity a rozpuštění vojska při obléhání Kladrub (obléhal je od 21. ledna, ustoupil po 10. únoru 1421) a bitvu u Prahy (na Vítkově) 28. května 1420. V bitvě u Ústí nad Labem „Na běhání“ (16. června 1426) dobyla husitská vojska pod vedením Pro- kopa Holého téměř beze ztrát velkého vítězství nad vojskem míšeňských markrabí a jejich pomocní- ků a pobila velké množství Sasů. Obléháním Žatce (10. září — 2. října 1421) skončila druhá křížová výprava. Při zprávě o blížící se posile Žateckým křižáci odtud uprchli. Stříbro obléhalo křižácké vojsko při čtvrté křížové výpravě asi od 22. července 1427. 2. srpna však přišla zpráva, že se blíží husitské vojsko, a následujícího dne křižáci ve zmatku ustoupili k Tachovu, odkud je 4. srpna husité vedení Prokopem Holým zahnali na útěk. Zikmund utrpěl velkou porážku 28. září 1396 od sultána Bajazida I. u Nikopole nad Dunajem (v dnešním Bulharsku na rumunských hranicích). Alexandr III., král makedonský, porazil v 1. 334—333 př. n. 1. ve třech bitvách silnější vojsko per- ského krále Dareia III. Kodomanna. Fridrich Hohenzollern (srv. výše, pozn. 3). Zikmund přijel do Milána koncem října 1431. 25. listopadu zde byl korunován železnou korunou na krále lombardského. Zde začíná zřejmě dodatečně připsaný text o událostech na Moravě a u Němčí ve Slezsku v září 1431. Albrecht V. (1397—1439), od 1404 vévoda rakouský. R. 1421 se oženil s Alžbětou, dcerou Zikmun- da Lucemburského (1409—1442). 1423 dostal od Zikmunda v léno Moravu. Po Zikmundově smrti se stal jeho nástupcem na uherském, českém i německém trůně. Barbora Celjská, druhá manželka Zikmundova († 1451). Heřman II., hrabě celjský († 1435). Slezští Piastovci. Prokop Holý vytáhl v čele táborů do Slezska, aby zbavil Němčí slezského obležení. Pak se mě na horním Slovensku spojit se sirotky, kteří pod vedením Prokůpka a Čapka ze Sán táhli na Moravu. Slezské vojsko asi odtáhlo od Němčí dříve, než tam Prokop 8. září dorazil. 12 13 26 27 POZNÁMKY KE STUDII VAVRINEC Z BREZOVÉ A JEHO DILO 2 Podávat charakteristiku a líčit průběh husitského revolučního hnutí je vzhledem k rozsahu této studie nemožné; kromě toho existuje o husitství bohatá literatura. Informace o době těsně předchá- zející vlastnímu revolučnímu výbuchu najde čtenář např. v knize Z. Fialy, Předhusitské Čechy, Praha 1968, 2. vyd. 1978 nebo v knize F. M. Bartoše Čechy v době Husově. 1378—1415. ČD II/6, Praha 1947 aj. Základní přehlednou marxistickou prací o husitství je kniha J. Macka, Husitské revo- luční hnutí, Praha 1952. Počátky husitství jsou velmi detailně zpracovány v obsáhlém díle téhož autora, Tábor v husitském revolučním hnutí, I—II, Praha 1952—1955. Celé období husitství je zpracováno v řadě dalších Mackových prací. Pro studium tohoto období lze samozřejmě použít i další historická díla, především 3. díl F. Palackého Dějin národu českého nebo rozsáhlé dílo F. M. Bartoše (zvláště jím zpracované svazky v řadě ČD) aj. Podrobnější bibliografie je uvedena v poznámkách ke kronice a v seznamu literatury. Jméno Vavřince z Březové někteří starší historikové neuvádějí správně (objevuje se též jako Vavři- nec z Březiny nebo Byzynius). K tomu srv. F. Palacký, Mistr Vavřinec z Březové. Ocenění starých českých letopisců. Přel. a pozn. opatřil J. Charvát. Dílo F. Palackého I, str. 239, a J. Goll, Vavřinec z Březové a jeho spisy. PDČ V, str. XX. Správnost přídomku „z Březové“ potvrzuje většina soudo- bých pramenů (srv. níže). I