rychlým náborem čerstvých sil zejména z Jičínska, a udeřilo na zmatené a rozptýlené vojsko krá- lovské. Zikmund, ač měl trojnásobnou i čtyřnásobnou přesilu, netroufal se dát zavřít v pevné Hoře, nýbrž dal se ještě téhož dne na rychlý a zmatený ústup, rozkázav město zapálit. Ale husité mu ne- dopřáli oddechu; uhasili požár města a hnali královo vojsko celou noc i příští den po staré silnici až na hranice k Německému (nyní Havlíčkovu) Brodu. Nazítří, 8. ledna, dohonil Žižka zadní voj Zikmundův u Habrů. Tam se sice královské vojsko sešikovalo na jakémsi návrší, ale při prvním českém útoku za hlaholu trub se Uhři dali hned na útěk a strhli s sebou i ostatní. Stejně tak dopadl nový pokus o odpor u Německého Brodu. Z něho ještě v noci prchal král Zikmund dále a za ním většina vojska. Protože most přes Sázavu nestačil množství utíkajících, jela uherská jízda se svým vůdcem Pipem přes zamrzlou řeku, ale led se pod velikou tíhou prolomil a utonulo nejméně 548 jezdců. Před městem zanechali nepřátelé vítězům přes 500 vozů „plných, natlačených, vrchovatých s rozličným zbožím, klenoty, penězi, rouchy a také truhlami plnými knih“. V městě zůstalo několik šlechticů českých, německých a polských a mezi nimi také Záviše Černý z Garbova, který se jako hejtman ujal řízení obrany města. Útok Žižkův 9. ledna byl statečně odra- žen, neb „jsú se rytířsky bránili“ až do večera. Protože však městské zdi byly značně pobořeny, za- čalo se v sobotu 10. ledna hned po mši jednati o vzdání. Zatím však část husitského vojska vnikla na jiné straně do města a vůdcové nemohli udržet mužstvo, aby se krutě nepomstilo za poslední křižácké ukrutnosti. Přes 1500 lidí bylo zabito, dílem ze Zikmundova vojska, dílem z obyvatelů, ženy a děti byly aspoň z velké části vyvedeny z města, to bylo zapáleno, takže po sedm let zůstalo bez obyvatelů. Žižkovo tažení bylo korunováno plným úspěchem a z vděčnosti za to byl v neděli 11. ledna Žižka sám slavně pasován na rytíře; teprve druhého dne dostalo se té pocty i ostatním vybraným bojovníkům, kteří se v těch bojích svou statečností vyznamenali. (Srv. V. V. Tomek IV2, str. 228 až 230, H. Toman, str. 271—273, R. Urbánek, Žižka str. 180—186, J. Durdík, str. 145—148. Souhrnně o Žižkovi a husitském válečnictví nejdůkladněji po H. Tomanovi R. Urbánek, Žižka a husitské vá- lečnictví v Sborníku Žižkově, str. 20—74, J. Durdík, Husitské vojenství, 1953, s hojnými vyobraze- ními husitské výzbroje, vozových šiků, mapkami a plány bojišť, F. Šmahel, Jan Žižka z Trocnova, 1969.