Posledním dílem, pocházejícím spolehlivě z pera Vavřince z Březové, je báseň, dochovaná v jediném rukopisu se zřejmě pozdějším názvem Carmen insignis corone Bo- hemie pro tropheo sibi divinitus concesso circa Ryzmberg et Domazlicz in anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo primo in vigilia Assumpcionis gloriose semperque virginis ac dei genitricis Marie feria tercia, quarta decima die mensis Augusti, per Lauren- cium de Brzezowa, arcium liberalium inclite universitatis studii Pragensis magistrum, congestum (Píseň přeslavné koruny české za vítězství, jehož se jí s nebe dostalo u Rýzm- berka a Domažlic léta Páně tisícího čtyřstého třicátého prvního v předvečer Nanebevzetí slavné vždy Panny a rodičky boží Marie, v úterý, čtrnáctého dne měsíce srpna, složená od Vavřince z Březové, mistra svobodných umění slovutného obecného učení pražské- ho).104 V básni, která má přes 1760 veršů, si zosobněné Čechy stěžují na svůj osud a vy- právějí o zázracích, které vykonala milost boží, když dopřála nečetnému neozbrojenému lidu tak slavná vítězství nad děsivou přesilou křižáckých vojsk. Inspirací k této skladbě bylo vítězství husitů u Domažlic 14. srpna 1431, odkud mocné a nádherné vojsko, vedené předními feudály a doprovázené papežským legátem, jakoby zázrakem prchlo bez boje před husity, jakmile uslyšelo hřmot vozů a děl a zvuk husitského chorálu, a zanechalo pronásledujícím je husitům bohatou kořist. Tato událost je základním motivem básně, jejíž další obsah tvoří jakési fiktivní rozhovory a projevy křižáckých předáků. Papežský legát, kardinál Julián Cesarini, vykládá papeži a sboru kardinálů o porážce křižáckého vojska, o hrůze, která je zachvátila, a doporučuje, aby církev Čechům ustoupila ve třech artikulech (tj. svobodné hlásání slova božího, přijímání podobojí a trestání smrtelných hříchů). Papež ve verších Vavřince z Březové dokonce prohlašuje, že bůh stojí při Češích a právem trestá církev za to, že nerespektovala jeho vůli. Souhlasí s návrhem na povolení tří artikulů, „ale o čtvrtém (aby přestalo světské panování kněžstva) ať nyní mlčí“. Vojáci na výtky krajanů omlouvají svůj útěk strachem a hrůzou z Čechů a démonů, kteří Čechům pomáhali, i „povinností“ jít za svými prchajícími vůdci. Rozezlenému králi Vavřinec z Březové ústy bojovníků připomíná předchozí porážky u Německého Brodu, Kutné Hory, Vyšehradu, Kladrub, na Vítkově a u Ústí nad Labem. Král naříká nad hanbou, kterou v Čechách utrpěl, a rezignovaně se hodlá Čech vzdát. Nejvyššího velitele křižáckých vojsk, braniborského kurfiřta Fridricha Hohenzollernského, purkrabího norimberského, ne- chává Vavřinec z Březové navrhovat dokonce uznání všech čtyř artikulů. Král nemá námi- tek proti třem článkům, ale zbavení církve jejího majetku považuje za nemožné. Další text je podrobným výkladem, zdůvodněním a obhajobou čtyř pražských artikulů, proná- šeným ovšem nepřáteli husitů. Opírá se přitom o řadu biblických citátů. Závěrem vyslo- vuje básník požadavek, aby bylo Čechům umožněno veřejně hájit své články, což husité žádali již léta. Báseň končí vzletnou vidinou šťastného míru, chválou boží a prosbou o po- moc Čechům a obranu „boží pravdy“. Optimismus vyzařující z básně, který je jistě bezprostředním odrazem slav- ného vítězství, i skutečnost, že v básni nejsou narážky na následující přípravu české účasti na basilejském koncilu, a tedy požadovaného veřejného slyšení, jsou dokladem toho, že skladba vznikla bezprostředně po vítězství u Domažlic, rozhodně před prosincem 1431.105