332 333 6 8 10 11 12 13 14 tu o Žižkovi, který tam podle SL (P-Ch), str. 48 „vzat jest od lidu na slovo; neb jest tu počal bo- jovati“ („tu jest nejprv Žižka vzat na slovo ot lidu a tu jest byl nejprvnější počátek jeho bojovánie“, SL (Š) str. 24). Dům saského vévody (Saský dům) byl hned v sousedství Malostranské mostecké věže; patřil Staro- městské obci. Později se jmenoval „U Štajniců“. Podle V. V. Tomka IV2, str. 18 bylo dosaženo vítězství zvláštním přičiněním Jana Žižky. Oldřich z Rožmberka, syn Jindřicha z Rožmberka († 1412) a Elišky z Kravař († 1444), narozený 1403, brzy osiřel a poručenství nad statky a sirotky převzal Čeněk z Vartemberka; on a jeho matka ho vedli k učení Husovu. R. 1417 byli sesazeni na rožmberských statcích faráři, kteří nechtěli při- sluhovat podobojí. R. 1418 se ujal správy svých majetků a od té doby do konce r. 1421 popisuje jeho jednání kronika; obraz o něm v tomto údobí podává i jeho Listář a listinář I, vydaný B. Rynešovou r. 1929. Boji proti husitům se zadlužil, ačkoli měl veliké statky v jižních Čechách, a teprve po bitvě u Lipan „povstal na nohy“. Byl to typ mocného, vypočítavého feudála, pozdější hlavní sloup strany královské, muž neobyčejně bystrý, který se však neštítil falšovat ani listiny, jimiž prý byly jeho předkům uděleny hodnosti a majetky. Zasahoval přímo i nepřímo do osudů království a jeho pleti- chářství mařilo až do r. 1450 všechen obecný mír v zemi. Své sídlo měl v Krumlově. Přes svou vypočítavost zanechál při smrti r. 1462 veliký rodinný majetek hodně zatížený dluhy. Královna Žofie tehdy s Oldřichem z Rožmberka hledala útočiště na Novém hradě u Kunratic. Bylo to 6. listopadu. Břeněk Švihovský ze Skály a z Dolan na Klatovsku pocházel ze zchudlé větve panského rodu, který se psal podle hradu Riesenberku (Ryžmberku). (A. Sedláček, Hrady IX, str. 51.) Chval z Machovic (u Hluboké) držel Repici u Strakonic, byl spoluzakladatelem Tábora, v letech 1420—1424 jedním ze čtyř správců obcí táborských a r. 1426 správcem kraje Píseckého. Ve svazku bratrstva zůstal aspoň až do r. 1437 a naposledy se asi připomíná 1444 (F. M. Bartoš, O čest tábor- ského hejtmana v JHS 1953, str. 77—81). Jeho bratr Kuneš asi brzo zemřel. Bylo to asi u Živohoště (Živohouště) u Knína. Petr ze Šternberka († 1420) byl pán Konopiště a otec pověstného Zdeňka Konopišťského, hlavy panského odporu proti Jiřímu z Poděbrad. Hynce Ptáček z Pirkštejna (hrad v Ratajích n. Sáz. vystavěný ve 2. pol. 14. stol.), seděním na Rata- jích († 1444), je pozdější státník strany poděbradské (R. Urbánek ČD III, 1, Věk poděbradský, podle rejstříku). Jan Svídnický z Chotěmic na Pelhřimovsku podepsal protest do Kostnice, ale pak se dal do služeb Zikmundových; arcibiskup Konrád mu prodal Pelhřimov a Řečici (J. Dobiáš, Dějiny královského města Pelhřimova, 1927, I, str. 143, 362, 386—390, 397, 467—474). Albrecht z Koldic († 1448) byl dvorský sudí a hejtman vratislavský a svídnický (A. Sedláček, Hrady XIV, str. 214). Jan Michalec z Michalovic (Michelšperku — hrad u Mladé Boleslavi) a na Bezdězi, pán Mladé Boleslavi, měl syny Petra († 1437), Jana Kruhlatu († 1434) a Jindřicha († 1420). O nich F. Bareš, Paměti města Mladé Boleslavě I, 1921, str. 1onn. Tuto bitvu podrobně vypsal asi její účastník v SL (P-Ch), str. 46—47, SL (Š), str. 22—23. Před ni klade J. Macek I, str. 264—265, chiliastické provolání, otištěné F. M. Bartošem ve SPDMP V, str. 576. Vavřinec z Březové v tomto oddíle poprvé o lidu z jižních Čech užil společného názvu „táboři“ (Thaboritae). O odražení útoku feudálů srv. i J. Macek I, str. 267—270. 3 15 23 2 13. listopadu. Zápis o příměří, které ukončilo desetidenní boj o Prahu, je vydán v UB I, str. 11—12, asi necele. Kronika jej doplňuje významnou zprávou, že Praha vydala Vyšehrad a že se strana královská zavá- zala zasadit se u Zikmunda o povolení kalicha, což učinila snad již o vánocích v Brně (viz níže kap.