120 121 Kateřiny v Praze, svaté Anny na Menším Městě pražském, svaté Maří Magda/ lény, Chotěšov, Doksany.15 Tyto kláštery mnichů a jeptišek nadané byly zbořeny.16 Král Zikmund připojil všechny jejich statky a jejich platy k svým hradům v království nebo je přidělil pánům za služby a za pomoc proti Pražanům. Nařídili pak, aby všechny pražské jeptišky, které setrvaly v jejich městě, zůstaly u svaté Annyl7 na Starém Městě při vzájemné stravě a pití a církevním řádu, a donutili je pod trestem vyhnání z města a zboření klášterů k přijímání pod obojí způsobou. Ty, ačkoli zprvu odporovaly, přece potom bez nucení a nátlaku velmi často přistupovaly k večeři Páně, stolujíce s Kristem. Ale dvě z nich toulavé, ačkoli byly zahaleny závojem, zapomněly na přísahu čistoty a vstoupily v manželství, ba pravdivěji v cizoložství s muži. Klášter pak svatého Ducha18 darovali Němcům, aby tam slyšeli slovo Boží v svém jazyku. Ale v kláší terech svatého Františka19 a Jakuba dělali houfnice a praky s válečnými zbra/ němi a z kostelních kalichů a monstrancí razili peníze,2 aby měli z čeho by se mohli proti protivníkům zákona Božího s úspěchem brániti. Ale když se nedo! stávalo peněz, dávali žoldnéřům za jejich žold šaty uprchlíků a drahé ornáty. STATNÍ DUSLEDKY TÁBORSKÉHO UČENÍ 58 Dále vylévali svaté křižmo, olej pro nemocné a křestní i kropicí vodu jako neužitečné nálezky lidské a nádoby obsahující svrchuřečené věci rozbíjeli nebo do nich nadělali; a nikoho po křtu nemazali křižmem ani nikoho z nemocných olejem posledního pomazání, nýbrž křtili v tekoucí vodě nebo odkudkoli při/ nesené bez kmotrů a církevního obřadu, neříkajíce více než jen: „Petře nebo Jene, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ A hned pokřtěnému nemluvněti, i jakkoli nezpůsobilému, dávali bez pomazání křižmem přijímati pod obojí způsobou. Dále tupili konání ušní zpovědi knězi tvrdíce, že postačí zpovídati se z od/ pustitelných hříchů jedině Bohu, ale ze smrtelných že se má konati veřejná zpověď před bratřími a sestrami. A kdyby se někdo prohřešil proti některému z bratří a sester, aby přede všemi poprosil o odpuštění a s ním se smířil; a tehdy se mají bratří a sestry, pokleknouce na zemi, za takto se zpovídajícího ustavičně modliti a teprve potom dostane podle výroku kněží zasloužený trest za své provinění.