potom dál správně uvádí hlavní smysl této pouti, který byl také hlavním smyslem i všech ostatních poutí: dodat poddanému lidu sebevědomí, posílit jej a potěšit. Písně, jež kazatelé a kněží zvlášť skládali pro tuto příležitost, vydal a rozebral Z. Nejedlý, str. 199nn. a 798nn. Jsou to tři písně: „Radujme se, dočekavše“. „Věrní se v Bohu radujte“ a „Slý- chal-li kto od počátka“ (texty i u J. Daňhelky, str. 169—178). Tyto písně, plné radosti a optimismu, naplňovaly poutníky vírou a nadějí v lepší život a svět (srv. J. Macek I, str. 244—245). Poslední odstavec této kapitoly už vyjadřuje nepříznivé mínění pražského mistra o táborských kněžích. 55 V lat. orig. „Ieiunia quadragesimalia“. tj. posty čtyřicetidenní v době postu od Popeleční středy do velikonoc. 56 2 3 6 Jiný současný popis táborské mše je v UB II, str. 522—523, její podrobný rozbor a dějiny podal Z. Nejedlý, str. 153—165. Stč. překlad přidává: „přístupu mše“; pravděpodobně se míní část mše zvaná Introitus, tj. úvodní část mše. Podrobnosti o zjednodušení bohoslužby pražské, které provedl Jakoubek, zachoval současný projev táborský u Biskupce (K. Höfler II, str. 496). Svým souhlasem se Vavřinec připojuje k Jakoubkovi. Stč. překlad přidává: „pyšnému“. Stč. překlad přidává: „nutili“. V lat originále: „Saturnina gens“, což stč. překlad z neporozumění tlumočí: „satanovo pokolení“. Má to zde význam jako „kruté, nelítostné plémě“. Podle pověsti Kronos (byl s ním ztotožněn římský Saturnus), který měl s Rheou děti Hestiu, Démétér, Héru, Háda, Poseidona a Dia, aby nebyl od synů přemožen, polykal každého hned po narození. Nejmladšího Dia však matka ukryla a dala Kronovi kámen zabalený jako dítě. Když Zeus vyspěl, přemohl otce. Jiný výklad: Saturninové byli druh sektářů. Stč. překlad přidává: „ale necti“. Stč. překlad za slova: „rohy ztloukli“ přidává: „neb jináč zpotvořili“. 8 57 I 2 3 4 5 Podle Mat. 21, 13; Mar. 11, 17; Luk. 19, 46. Podle Mat. 28, 19; Mar. 16, 15. V lat. originále je: „Monasteria dotatorum monachorum“, v stč. překladě: „mnichů nadaných“, tj. obdarovaných majetkem (takové řády se také nazývaly ordines possessionati = řády majetné). Kartouzy: viz výše kap. 19. — Strahov: v kap. 21. — Břevnov: v kap. 38. P. Marie konec mosta (nebo také,pod řetězem“), v lat. orig.jen: „Pede pontis“; stč. překlad: „u no- hy mostu Matky boží“. Byl to klášter rytířů johanitů maltézských, založený Vladislavem I. 1159; při něm byl gotický kostel o třech lodích a o dvou věžích v průčelí. V bojích o Malou Stranu dali ho hejt- mané pražští 8. května 1419 vypálit; dvě staré věže jsou restaurovány. — Zderaz: viz výše kap. 53. Sv. Ambrože: viz výše kap. 20. — Zbraslav (lat. Aula Regia = Síň královská): viz výše kap. 18. Koruna, původně Svatá Trnová Koruna, slavný klášter cisterciácký v již. Čechách (na Vltavě), založený Přemyslem II. r. 1263, byl zbořen tábory 10. května 1420. Milevsko: viz kap. 34. — Nepomuk: viz kap. 34. Ostrov (Insula) nebo klášter sv. Kiliána, benediktýnský klášter, založený Boleslavem II. na vltav- ském ostrově u Davle; dnes jen nepatrné zříceniny.