3 Kostel Panny Marie Na písku, dnešní Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, při němž byl hřbitov a klášter karmelitánů. O shození a ubití konšelů srv. F. Palacký III, str. 227—228, V. V. Tomek III 2, str. 640—642, F. M. Bartoš, Artik. 2. str. 44. J. Macek I, str. 231—233. V líčení této události nejmenuje kronika Jana Želivského, který vedl ono procesí. Ten v neděli 30. července kázal na text o nasycení zástupu (Marek 8, 1—9), dovolával se výroku apoštola Pavla (2. Thess. 3, 10: „Nechce-li kdo pracovati, ať nejí!“). Celé kázání v českém překladu vydal A. Mol- nár, Výzva Jana Želivského. Výbor z kázání. Praha 1954, str. 107—121, uvedený citát je na str. 11In. Kromě Vavřince podrobně líčí toto vzbouření pražského lidu SL (Š) 19. Anonymus de origine Taboritarum (u K. Höflera str. 528) a Prokop písař (tamtéž, str. 74). Kronika se tu poprvé zmiňuje o Janu Žižkovi, kterého nazývá familiaris (člen čeledi, nižší dvořan) regis. Podle Pekaře III, str. 5 a IV, str. 4 byl tehdy vrátným dvora králova (na Starém Městě) nebo snad prostým „panošem“ vojenské dvorské hotovosti. J. Macek I, str. 232, pozn. 122 poznamenává, že velmi vtipné a pracné Pekařovy důkazy o tom, že Žižka organizoval útok na Novoměstskou rad- nici (J. Pekař II, str. 93, III, str. 17nn., IV, str. 14 aj.), nemohou přesvědčit. V. V. Tomek III2, str. 641, pozn. 48 uvádí, že se o Žižkovi při této bouři zmiňuje jen Vavřinec a Bartošek z Drahonic (PDČ V, str. 591) a Anonymus de origine Taboritarum jmenuje jen Želivského původcem všeho; proto se podle něho téměř zdá, že se Žižka k tomu dostal jen nahodile. Podobně i J. Macek I, str. 232, pozn. 122 soudí, že kdyby byl Žižka organizátorem a vůdcem, že by jistě o tom zachytili zprávu všichni kronikáři, kteří se proti němu stavějí nepřátelsky. Z toho důvodu lze podle něho přijmout jen jako domněnku Pekařův výklad, že slova SL(P-CH) 48, „že Žižka vzat jest od lidu na slovo“, nutno vztahovat již k 30. červenci, nikoli až k listopadovým bojům v Praze. Ale spíš je pravděpodobnější, že se vztahují až k bojům o Malou Stranu (v kap. 22). — O životě Žižkově před r. 1419 srv. R. Urbánek, Jan Žižka, str. 1—30, J. Pekař II a J. Macek, Hus. rev. hnutí, str. 96. F. Šmahel, Jan Žižka z Trocnova, Praha 1969 aj. Nový hrad (zvaný též Wenzelštejn) jižně od Prahy u Kunratic; o jeho zničení viz níže kap. 80. 2 4 18 2 3 O osudech mrtvoly Václava IV. srv. V. V. Tomek IV2, str. 6—7. Tělo královo bylo hned po smrti na- puštěno vonnými mastmi a mělo být v několikadenním průvodu nošeno po významnějších pražských kostelích. Ale pro bouře lidu dala královna Žofie druhého dne dovézt mrtvé tělo z Nového hradu na Vyšehrad a uložit v kapitulním kostele sv. Petra. Když však byl téhož dne zapálen na druhé straně řeky klášter kartouzský (srv. kap. 19), bylo upuštěno od slavného pohřbu a teprve po třech dnech, 20. srpna, vydali se s ním strážcové v noci na cestu z Vyšehradu na Pražský hrad, ale oklikou až přes Zbraslav, odkud se s ním plavili po řece dolů, a teprve ráno o třetí hodině v pondělí 21. srpna se šťastně dostali na Hrad. Cisterciácký klášter zbraslavský, založený (r. 1292) a budovaný králem Václavem II., byl osazen mnichy z nejstaršího cisterciáckého kláštera v Čechách, ze Sedlce u Kutné Hory. Patřil k největším a nejkrásnějším našim klášterům. Byli zde též pochováváni čeští králové a příslušníci panovnického rodu. R. 1420 byl zbořen Pražany. Po husitských válkách byl obnoven, r. 1640 jej zničili Švédové, znovu byl obnoven, za Josefa II. byl zrušen. Stč. překlad má navíc toto zakončení: „aby se Boha báli, jeho zákon a pravdu milovali, plnili, brá- nili, zastávali a na svou smrt vždy pamatovali a na budoucí jeho hrozný soud“.