390 391 3 Desky zemské Biskup — nejvyšší hlava církevního území (diecéze), papežský zástupce v diecézi. — Titulární biskup — biskup, který nemá vlastní diecézi a pouze pomáhá jiným biskupům v jejich diecézích (nejčastěji při svěcení kněžstva). Bula — kovová (zpravidla zlatá nebo olověná) pečeť, též listina zpečetěná touto pečetí. — Papežská bula — listina o významných církevních otázkách, zpečetěná olověnou papežskou pečetí. Cep — pův. nástroj sloužící k mlácení obilí. Skládal se z bijáku cepu, který byl spojen s cepovkou (holí) tak, aby se mohl volně otáčet. Též bicí zbraň, užívaná např. ve starověké Indii, ve středověku např. ve Švý- carsku a hlavně v Čechách za husitských válek. Tento cep byl okován, příp. byl celý železný. reformovaná větev benediktýnského řádu. Začal se šířit po přijetí Bernarda z Clairvaux za člena řádu Cisterciáci — v klášteře v Citeaux r. 1112. R. 1119 dostali vlastní řád. V Čechách byl založen první cisterciácký klášter r. 1143 (Sedlec u Kutné Hory). Daniel — hebrejský prorok. Jeho proroctví (Kniha Danielova) jsou součástí Starého zákona. Vznikla pravděpod. ve 2. stol. př. n. 1. David — král izraelský v 10. stol. př. n. 1. Podle Starého zákona (Druhá kniha Samuelova, kap. 11) odloudil svému bojovníkovi Uriášovi manželku Betsabe a lstivě dal Uriáše zabít v bitvě. Proto z vůle boží navěky neměl odejít meč z domu Davidova. Desky dvorské — zápisy vedené asi od pol. 14. stol. u dvorského soudu pro evidenci na soudě projednávané agendy. Týkají se osob, statků a zboží, které byly v lenním vztahu k českému králi. — pův. úřední zápisy o soudních řízeních před zemským soudem. Časem se staly i knihami pozem- kovými a hypotekárními, tj. zaznamenávaly se do nich i zápisy o majetkových právech, kupní a pro- dejní smlouvy, zástavy, postupování, dělení majetků, věna, závěti atd., které byly projednávány před zemským soudem. Vznikly mezi lety 1260—1278. Deuteronomium — řecký název pro Pátou knihu Mojžíšovu (součást Starého zákona). Jádro knihy vzniklo patrně koncem 8. stol. př. n. 1. a bylo rozšířeno během 7. stol. Děkan — jako univerzitní hodnostář představený fakulty. Děkana měla pův. jen fakulta artistická, později i ostatní. Disputace — rozhovor, při němž dva či obvykle více účastníků pronáší svůj názor o nějaké otázce. Daná otázka se nazývala these, námitky proti ní antithese. Ve středověku byly disputace oblíbenou formou akade- mického života. Doktor — (vyučující, učitel); ve středověku čestný titul význačných učenců, zvláště právníků a scholastických filozofů. Doctores byli také nazýváni slavní učenci na církevních koncilech, kteří tam byli přizváni jako přísedící. Měli pouze hlas poradní, nikoli hlasovací právo. Označení „doctores ecclesiae“ se užívalo též ve smyslu „církevní otcové“. Od 2. pol. 12. stol. se titul doctor stal též zvláštní hodností akademickou. Na univerzitách byl postupně zaveden doktorát práv a teologie, později též medicíny, fyziky, gramatiky, logiky apod. Vedle názvu doctor se užívalo i titulu magister (mistr). Na pražské univerzitě byl titul doctor užíván převážně pro práva nebo medicínu a magister pro teologii a svo- bodná umění (filozofii). To se od poč. 15. stol. víceméně dodržovalo téměř na všech evropských univerzitách. Domine ne longe — začátek textu evangelia, čteného na Květnou neděli (tj. neděle před velikonocemi). Zde ozna- čuje Květnou neděli. Dominikáni — (ordo Predicatorum, řád kazatelský); mnišský řád založený sv. Dominikem r. 1216. Účelem řádu bylo bojovat kázáním proti bludařům, zvláště albigenským. Papežové Rehoř IX. a Inocenc IV. jim svěřili soudnictví kacířů (inkvizice). Do Čech přišli v 1. 1226—1232. Ecclesiasticus (zkratka Eccli.) — jedna z didaktických knih Starého zákona („kniha moudrosti“). Skládá se z přísloví a žalmů. Čerpá obsah z ostatních biblických knih, které prakticky vykládá. Eucharistie — díkůvzdání, Večeře Páně. Prakticky nejdůležitější svátost katolické církve. Evangelium — radostná zvěst, poselství. V Novém zákoně dobré poselství o spasení, které je zprostředkováno Kristem, též písemné záznamy o učení a životě Kristově. Církev kanonicky uznávala čtyři evangelia: sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. Exodus — „odchod“; řecké označení Druhé knihy Mojžíšovy (součást Starého zákona). Znamená „odchod izraelského lidu z Egypta. Obsahuje nejstarší části Starého zákona.