105 2 3 4 6 Sv. Sixta je 6. srpna. Žižka pozbyl zdravého oka poraněním při druhém obléhání u Rábí, o kterém se Vavřinec zapomněl zmínit. — J. Pekař ve snaze snižovat všechny vojenské úspěchy Žižkovy pochybuje, že by byl Žižka úplně oslepl (III, str. 115—117). V poselství k Vitoldovi (viz výše kap. 74), o němž nakonec přece bylo v Kutné Hoře dosaženo do- hody, nebyli zastoupeni páni ani vlastní svolavatelé sjezdu, nýbrž byli v něm jen čtyři členové stavu rytířského: Zdeněk Kostka z Postupic, Jan Hlas z Kamenice, účastník předešlého poselstva, Vaněk z Vlašimě čili z Jenštejna a Vaněk řečený Pivo. Bylo vypraveno ještě počátkem září, ale bylo v Rati- boři zajato; o tom V. Novotný v Sborníku Žižkově 1924, str. 121 nn, kde je také o jiných předmětech jednání v Kutné Hoře. O zajetí poselstva a jeho osudu viz i níže kap. 110, pozn. 6. Stč. překlad přidává: „Kterýžto přijev (= přijav) království zprávu tak roztrženého, přijíti místo sebe zůstavil Zykmunda, vývodu litvanského, kterýž poctivě potom přijat jest. A pro tu věc Martin papež pátý na něho klatbu vydal jest. O jednání s ním a vyslání nových poslů srv. V. V. Tomek IV2, str. 197—198 a V. Novotný, Sbor- ník Žižkův. O smrti Oldřicha Vaváka psal Zikmund z Bratislavy již 22. září (J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova II, str. 34). Pravděpodobně dýmějovým morem, o němž výše v kap. 89. 15. září. 106 3 4 6 Těch měst dobyla německá knížata, nikoli Míšňané (PDČ V, str. 511, pozn. 1). Organizováním druhé křižácké výpravy proti českým kacířům pověřil Martin V. kardinála Alfonse Brandu Castiglioniho (1350—1443), jehož agitaci se podařilo vymoci na říšských knížatech i měs- tech, že sebrali veliké vojsko, které se shromáždilo v Chebu. V jeho čele byl falckrabí Ludvík, syn krále Ruprechta, jehož královskou hodnost M. Vavřinec neuznával, trevírský arcibiskup Ota a ko- línský Dětřich, kdežto mohučský kurfiřt Konrád poslal jen vojsko. Vojsko vytáhlo z Chebu 28. srpna 1421 dvěma směry, jednak přes Loket, jednak přes Kynžvart, a dobylo postupně Žlutic, Maštova a Kadaně, ale tam se zdrželo čekáním na markrabí míšeňská a vévodu saského, takže teprve 18. září vytrhlo odtamtud a oblehlo Žatec, který se zatím proměnil ve veliký nedobytný tábor. Nedobytnost té městské pevnosti způsobila křižákům zakrátko stejnou porážku jako minulého roku Praha. O druhé křižácké výpravě podrobněji F. M. Bartoš, Husitská revoluce I, kap. VI. Správně Konrád (v. Duna, arcibiskup mohučský v l. 1419—1434). Jan (v. Nassau, arcibiskup mohuč- skývl. 1397—1419), původce sesazení Václava IV. z římsko-německého trůnu, byl již dva roky mrtev. Arcibiskupem Kolínským byl Dietrich v. Moers (1414—1463), trevírským Otto v. Ziegenhain (1418—1430). 19. září. V ležení knížat nastalo po nešťastném útoku na město podobné rozmrzení jako loni před Prahou, zvláště když Zikmund, s kterým se mínili spojit, své tažení do Čech odkládal. I mezi nimi vznikaly různice a také nedošlo k jednotným válečným akcím, protože vlastně žádný z nich nebyl vrchním velitelem. Opětného útoku na město se neodvážili, jen se pokoušeli zapálit je, dávajíce chytati holuby, vlaštovice a jiné domácí ptáky a přivazovati jim sirné svíčky, ale to zůstalo bez žádaného účinku. Dne 30. září učinili Žatečtí výpad z města a porazili stráž obléhajících; a již o dva dny později přišla do ležení zpráva, jak se zdá mylná, že od Slaného táhne české vojsko. Křižáci nechali dalšího obléhání a dali se téhož dne (2. října) na zpáteční tažení ve velikém zmatku, když buď úmyslně, nebo náhodou byly v ležení zapáleny stany (srv. V. V. Tomek IV2, str. 202). O této výpravě i článek R. Dvořáka v Sborníku historickém II, 1884, str. 360—366. 4. října. 2 8